Pohled Arii

Samozřejmě, že jsem ho poznala. Bože, kdo by ho neznal?

Potkala jsem ho na galavečeru Apexu. Jeho tvář byla na titulní straně každého finančního časopisu a kdykoli jste zapnuli televizi, byl tam – spojován s nejnovějším skandálem s nějakou herečkou nebo modelkou.

Ale neexistoval způsob, jak by mohl vědět, kdo jsem já.

„J-já… Dobrý den, Alfo Graysone,“ vykoktala jsem.

Odvrátil zrak a řekl nedalekému strážci: „Vyprovoďte slečnu Collinsovou ven.“

„Ano, Alfo.“

Strážci okamžitě přistoupili a natahovali ruce, jako bych byla nějaká kontaminace, která by mohla poskvrnit Graysonův dokonale ušitý oblek.

„Počkat. To neřeknete nic k mému tričku?“ Je nenávratně roztržené a ukazuje má prsa.

Zarazil se. Jen na krátkou vteřinu. Pak mi k nohám něco hodil.

Podívala jsem se dolů. Čistý šek.

„Potřebuju tričko, které mi zakryje předek. Ne vaše držhubné,“ procedila jsem skrz zuby poníženě.

Ale on se ani neohlédl a prostě odešel.

„Bože,“ zamumlala jsem si pod nos.

Věřili byste těmhle bohatým parchantům?

Myslí si, že si za peníze můžou koupit všechno.

Lidé v okolí zírali a tiše se chichotali. Snažila jsem se zakrýt si hruď a posbírat své věci k útěku, ale dělat to všechno jen dvěma rukama bylo těžké.

„Ó můj bože… Aria Collinsová?“

Z šeptajícího davu se vynořily tři dívky. Jednou jsem se na ně podívala a v duchu si povzdechla.

Skvělé. Zrovna když jsem si myslela, že dnešek už nemůže být horší.

„Ahoj. Laylo. Sabrino. Brielle,“ řekla jsem suše.

Kdysi jsem s těmito dívkami pracovala ve stejném týmu v Apexu. Všechny jsme spadaly pod Jace.

Tyhle holky Jace zbožňovaly. Trávily víc času flirtováním s ním u kávovaru než prací. Což znamenalo, že jsem většinu jejich práce dělala já.

Poté, co mě vyhodili a když se provalily zprávy o mém tajném vztahu s Jacem, rozhodly se, že jsem veřejný nepřítel číslo jedna.

„Co tady vůbec děláš, Ario? Snažíš se získat zpátky svého ex na jeho svatbě? To je nové dno i pro tebe,“ uchechtla se Layla.

„Nejsem tady, abych někoho získávala zpátky.“ Snažila jsem se kolem nich protáhnout.

Ale zablokovaly mě.

„Co se stalo s tvým tričkem?“ uchechtla se Brielle. „Vážně jsi sem přišla s venku trčící podprsenkou? Je to nějaký nízkorozpočtový módní výstřelek?“

Společně propukly v smích.

„Mohla bys být úplně nahá a Jace by to stejně nezajímalo,“ vypískla Sabrina. „Protože si bere Lady Delilah. TU Delilah Hartovou! Miláčka smečky Redstone. A ty… no ty jsi jen chudá holka z maloměsta.“

Zastavila jsem se a vrhla na ně chladný pohled: „Vážně? No, alespoň tahle maloměstská holka s Jacem skutečně chodila. A vy všechny nemáte nic. Víte, kolikrát jsem musela poslouchat, jak si stěžuje na vaše ječivé hlasy a laciné parfémy, když jsme přišli domů? Zjevně byl raději se mnou než s kteroukoli z vás.“

Spadly jim čelisti.

„Tohle by Jace nikdy neřekl!“ vykřikla Brielle.

„A můj parfém není laciný!“ zaječela Sabrina.

„Slovo od slova,“ obrátila jsem oči v sloup. „Teď uhněte. Nebo vám tímhle kufrem přejedu ty vaše hezké sukýnky.“

Vypadaly jako načepýřené slepice, ale rozestoupily se. Rychle jsem strčila své ošuntělé zavazadlo před sebe jako zbraň a vyřítila se z kostela.

Boháči byli kreténi.

Grayson, Jace a všichni jejich zatracení poskoci.

S námahou jsem dostala kufr ze schodů, a jakmile jsem se ocitla na ulici, do tváře mě udeřil studený vítr.

Byla skoro noc. Ale já neměla tušení, kam jít.

Mohla bych přespat v nemocnici u babičky, ale kladla by příliš mnoho otázek. Třeba proč jsem v poslední době nepřivedla Jace nebo proč nejsem ve svém bytě. Nechtěla jsem, aby věděla, jak špatné to je.

Přemýšlela jsem o parku. Spát na lavičce. Ale v roztrhaném tričku, které odhalovalo celý můj předek? Příšerný nápad.

Tak jsem napsala své nejlepší kamarádce May a požádala ji, jestli bych u ní nemohla pár dní zůstat. Byla mou oporou. Kdyby se proti mně obrátil celý svět, aspoň ji bych pořád měla.

Odpověděla hned a pozvala mě k sobě.

Když jsem táhla kufr přes ulici k autobusové zastávce, namlouvala jsem si, že to bude v pořádku. Tenhle hrozný den skončí.

Pak jsem je uslyšela.

„Hej, pěkný tričko!“

U zastávky se poflakovala skupinka pouličních vlků.

Objala jsem se pevněji a schoulila se na lavičce, doufajíc, že je to přestane bavit a odejdou.

„No tak, zlato, dej ty ruce dolů. Ukaž nám, s čím pracuješ.“

Jděte pryč. Jděte pryč. Jděte pryč.

„To triko sis roztrhla sama? Sakra, to je divoký. To se mi na holkách líbí.“ Jeden z nich se přiblížil a natahoval se k mému rameni.

„Jděte do hajzlu!“ vyštěkla jsem a hlas se mi třásl.

Ale to je jen víc rozpálilo.

„Ó, divoška. Zatřes těma kozama pro mě!“

Chytili mě za zápěstí, strhli mi ruce dolů. Mé tričko se úplně rozevřelo a odhalilo mou krajkovou podprsenku. Studený vzduch mi způsobil husí kůži. Smáli se ještě hlasitěji.

Bojovala jsem a křičela. Má vlčice zavrčela vzteky.

Proměnit se ve městě bylo nezákonné… ale právě teď jsem neměla na vybranou…

Právě v tu chvíli. Oslepující světlomety. Následované skřípěním pneumatik.

Stříbrné auto smykem zastavilo kousek od nás.

Dveře se rozletěly. Hluboký hlas zahřměl:

„Nastup.“

Byla jsem v takovém šoku, že jsem se nerozmýšlela a poslechla. Auto vyrazilo vteřinu poté, co jsem zabouchla dveře.

„Můj kufr!“ vykřikla jsem.

„Někdo ho vezme,“ řekl temně. „Adresa.“

Řekla jsem řidiči adresu May, tělo se mi stále třáslo. Pak stiskl tlačítko. Mezi předními a zadními sedadly vyjela zástěna pro soukromí a uzavřela nás vzadu.

V tu chvíli se ke mně otočil a naklonil se. Jako šelma připravená zaútočit.

Zasáhl mě jeho pach. Ostrá borovice smíchaná s chladným kovem.

Začala se mi točit hlava.

„Chodit po ulici v tomhle tričku byla chyba,“ řekl temně.

„Je to takhle kvůli tobě,“ zamumlala jsem.

Odfrkl si.

Pak se ozval zvuk šustící látky. Na ramena mi dopadlo těžké sako. Bylo stále teplé od jeho těla a neslo jeho vůni.

Zadržela jsem dech.

Mít na sobě jeho kabát působilo skoro jako… jako by mě objímal on sám.

„Alfo Graysone… vy mě znáte?“ zašeptala jsem.

Instinkt mi říkal, že pro cizí holku by tohle nikdy neudělal. Ale jestli věděl, kdo jsem, musel vědět, že jsem bývalá manžela jeho sestry. To nevysvětlovalo, proč by mi pomáhal.

„Už jsme se potkali,“ řekl jednoduše.

Zírala jsem na něj a pátrala v těch ledově šedých očích. On na mě taky zíral, těma chladnýma, hladovýma, majetnickýma očima. Cítila jsem se před ním úplně nahá.

„Ario,“ varoval, hlas měl hrubý a chraplavý.

Ale já se nemohla ovládnout.

Nakláněla jsem se dopředu.

Sakra. Proč se moje tělo chovalo tak divně?

Kůže mě pálila. Kalhotky jsem měla mokré. Jediné, co jsem chtěla, bylo víc jeho vůně. Víc jeho tepla.

V další vteřině jeho rty narazily do mých. Tvrdě. Drsně.

Zalapala jsem po dechu a otevřela pro něj ústa. Jeho jazyk vklouzl dovnitř a prozkoumával každý kousek mých úst, až jsem se chvěla. Jeho ruce se vtiskly do mého roztrhaného trička a chytily mě za prsa. Nemohla jsem ovládnout sténání, když se dotkl mé nahé kůže.

Tohle… Tohle bylo šílené.

Byl to cizí člověk, a co je nejdůležitější, švagr mého ex.

A já se s ním líbala na zadním sedadle jeho auta.

Ta šílená část byla, že jsem ani nechtěla přestat.

Zvedl mě na klín, jako bych nic nevážila. Obkročila jsem jeho stehna a zatahala ho za kravatu, zatímco mě kousal do klíční kosti.

Pak auto náhle zastavilo.

„Alfo, dorazili jsme,“ řekl řidič za zástěnou.

V tu chvíli všechno zamrzlo.

Jeho rty se zastavily na mém krku. Stále jsem se mu vrtěla na klíně, zrudlá a pulzující touhou. Ale on mě ze sebe shodil.

„Tohle nemůžeme dělat,“ řekl chladně.