**DRAVEN**

„Přestaň,“ řekne Domonic a já si poprvé všimnu, že přede mnou klečí.

Shlédnu na něj a vidím, že se třese vzteky. „Přestaň?“

„Prosím,“ zasyčí Domonic. „Jen mi dej minutku.“

Domonic má zavřené oči a dlaně pevně sevřené na mých stehnech. Ten stisk není ani trochu jemný a cítím, jak z něj sálá zuřivost.

Třesu se. Vlastně se chvěju po celém těle. Jak ze své mysli setřásám tu hrůznou vzpomínk