**DRAVEN**

„Cože?“ vyštěknu. „T-tady?!“

Domonic mě sevře v náručí, když se začnu vzpírat, oči mi okamžitě střelí k zastíněným oknům a z úst mi vyklouzne vystrašené vyjeknutí.

„Draven,“ konejší mě a snaží se upoutat mou pozornost, ale má mysl se okamžitě zabývá jinými věcmi. Třeba *jak* Marcus zjistil, kam jsem zmizela? A *kolik* času mi zbývá, než si pro mě přijde?

„Pusť mě,“ zasyčím a bojuji prot