**DRAVEN**

Oči se mi rozšíří, když si kousnu do jazyka ve snaze nechat Domonica a jeho tátu mluvit o samotě. Vím, že by jim nevadilo, kdybych se do toho vložila, ale raději nasaju co nejvíc informací, než si vzpomenou, že tu stojím, a začnou cenzurovat svá slova. Kromě toho se budu muset na chvíli nebo dvě od Domonica vzdálit, abych si mohla soukromě zavolat. Bart bude muset vědět, co se tu děje.