**DRAVEN**

„Domonicu?“ ozve se za Domonicovými zády svůdný ženský hlas a on proti mně ztuhne.

Zatlačím mu na hruď, abych se podívala za něj, a pohled na hubenou ženu, která tam stojí, mě vrací do temné nálady. Je roztomilá, možná. Ale to není to, co mě trápí. Nelíbí se mi pohled, kterým mě probodává, zjevně nespokojená, že jsem v jeho náručí. Mé oči se zvednou a zaměří se na pevně sevřenou čelist.