**DELILAH**

Nekřičím, protože – no – jaký by to mělo smysl? Za jednadvacet let jsem ještě neslyšela o nikom, kdo by se zachránil před náhlou smrtí tím, že by křičel o život. Už je konec. Můžu to rovnou přijmout. Kdybych tak jen měla způsob, jak *necítit* tu bolest, až se ty tesáky zaboří do mé kůže. Škoda, že jsem neomdlela, když jsem letěla dozadu, kdyby ano, vlk by si mohl myslet, že jsem mrtvá,