**LIEF**

Moje hlava se otočí na stranu tak rychle, že mi ani hned nedojde, že Callie klesla na kolena. Co mi *dojde*, je ta ohromující krása, která na mě právě teď zírá skrz bouři. Zhruba o krok dál od skla než předtím, s rukama přitisknutýma na ústech a dvojicí nefritově zelených očí, které si nějak našly cestu, jak skrz deštěm rozbitou černou noc prozářit a *lesknout se* přes dvě vrstvy skla, je