**LIEF**

„Řeknu ti to naposledy, Callie,“ zabručím a ignoruju pocit vlastních tesáků, jak mě bolí dásně a začínají se prořezávat ven. Svaly se mi nalévají, chlupy se ježí, cítím, jak se blíží vynucená proměna – bůhví proč – a nemám moc času, než Callie uvidí víc, než o co stála. Popadnu ji za zápěstí a strčím ji ke dveřím, které za ní otevírám. „Několikrát jsem ti říkal, abys na mě nesahala –“ zvr