**POLLY**

Když Liefovy žaluzie sjedou dolů, je to, jako bych se konečně dokázala pohnout. Zamířím nahoru po schodech k hlavní ložnici a cestou rozsvěcím všechna světla. Zvuk té divoké ženské, která vykřikuje sprostosti, se zdá, jako by se odrážel mezi domy; stěny vytvářejí zesilovací komoru, takže mě její hlas prakticky pronásleduje až do potemnělých koutů mého pokoje.

*Kdo to je?*

*A proč byl tak