Pohled Savage

Zírám do medových očí té malé holčičky, která drží Angel za ruku. Srdce se mi zastaví a podlomí se mi kolena, když mi pohled oplácí. Cítím, jak se mi do očí derou slzy, když vzhlédne ke své mámě a požádá o pochování. Angel se na ni láskyplně usměje, zvedne ji a posadí si ji na bok.

Moje dcera. Do prdele, já mám dceru. Sleduju, jak si opírá hlavičku o mámino rameno, ale nespouští ze mě oči. Stydí se.

„Angel.“ Vykoktám, když jde ke mně. Nespouštím oči z té malé krásky, která mě pozoruje. Usměju se na ni, ale ona schová tvář. Srdce se mi sevře. Neví, kdo jsem.

„Savagei.“ Její tón je všechno, jen ne přátelský. Není to tak, jak mé jméno vyslovovala dřív. Ne, ten tón je dávno pryč a je to moje chyba.

„Dáš si něco k pití?“ zeptá se a já zavrtím hlavou, zatímco ona jde k baru a objedná si sodovku. Tohle je trapné. Přistihnu svou holčičku, jak po mně pokukuje, a usměju se na ni, ale ona se zase schová. Uchechtnu se. Hodná holka, nikdy nemluv s cizími lidmi. I když bych pro ni neměl být cizí, ale jsem. Ta myšlenka mi probodne srdce. Vzala mi dítě a neměla v úmyslu, abych se o ní někdy dozvěděl.

„Posadíme se?“ Kývnu hlavou, ona projde kolem mě do boxu a posadí se. Posadí si naši dceru na klín, zatímco barmanka přináší hračky, aby si měla s čím hrát.

„Díky, Coral. Promluvím si s tebou později,“ řekne a propustí ji, a my se na sebe jen díváme. Atmosféra by se dala krájet.

„Jak se jmenuje?“ Přeruším tu trapnou zíračku, kterou vedeme. Angel se kousne do rtu a podívá se na mě.

„Rebel Carlotta Moretti. Nedávno jí byly dva roky,“ řekne a já na ni kývnu. Zkouším to jméno na jazyku. Rebel. Po vyslovení svého jména vzhlédne k mámě.

„Dolů,“ řekne a mně opouští duše tělo, když poslouchám její nevinný hlásek. Angel se uchechtne a políbí ji na hlavičku.

„Teď ne, zlatíčko. Za chvilku, jo?“ řekne jí tak měkce a Rebel kývne hlavičkou a vrátí se ke hraní.

„Takže, jak ses měla?“

„Nejsem tu proto, abych s tebou probírala zdvořilosti, Savagei. Jak ses to dozvěděl? Teda, překvapuje mě, že jsi vůbec tady,“ vyštěkne. Otřesu se pod jejím pohledem.

„Když jsi utekla, tvoje matka a otec svolali mimořádnou schůzi. Věděli, že jsi těhotná a proč jsi utekla. Taky jim poslali ty fotky. Je mi líto, že jsem ti nevěřil, Angel.“ Odfrkne si, odvrátí zrak, zavrtí hlavou a zasyčí skrz zuby a já vím, že budu muset hodně prosit.

„Jo, no, proč bys věřil? Teď už na tom nezáleží. Co se stalo, stalo se. Jak se má tvoje stará?“ zeptá se a já ztuhnu a zavrtím hlavou. Způsobil jsem tuhle škodu a musím ji napravit.

„Žádnou nemám. Zrušil jsem svůj nárok na ni poté, co jsem ji našel v kompromitující pozici. Nikdy nebyla těhotná.“ Obrátí oči v sloup a potlačí smích.

„Ne, fakt, šokující,“ řekne sarkasticky a napije se sodovky.

„Hele, já vím, nech si ten přístup. Mělas mi to říct, ale místo toho jsi utekla a tajila ji přede mnou!“ Vyjedu na ni, což ji donutí klidně položit sklenici, a já polknu, když mě pozoruje.

„Co chceš, Savagei?“ zeptá se, jako by ji to se mnou nudilo, což vím, že nenudí. Myslí si, že si může hrát na drsňačku, ale já ji znám. Vím, že taková není. Angel je laskavá, jemná, milující. Je to ta nejčistší osoba, kterou znám. Takže vidět ji takhle je jako dýka do srdce.

„Obě se vracíte se mnou. Já, Ryder ‚Savage‘ Jackson, prezident Princes of Darkness MC, si vás obě nárokuji jako své.“ Oči se jí rozšíří, než se hlasitě rozesměje a kroutí hlavou. Utírá si slzy z očí a Rebel se směje taky. Ten zvuk je nádherný. Rebel tleská, protože se její máma směje.

„Ach, Savagei, Savagei, Savagei. Dobrý pokus. Víš, ty si nás nemůžeš nárokovat. Já jsem Morettiová a to přebíjí cokoliv, o co ses právě pokusil. Ví můj otec… ne, můj otec? Ví moje máma, že ty jsi ten důvod, proč jsem utekla? Důvod, proč její jediná dcera prchla?“ Teď se směju já jí, což ji donutí okamžitě přestat a sledovat mě.

„Nerada ti kazím iluze, princezno, ale ano, vědí. Dostal jsem nakládačku a mám na noze krásnou jizvu od kulky, kterou po mně střelila. Taky vědí, že jsem vás obě našel. Ty, Angel Maria Moretti, jdeš se mnou. I kdybych tě musel táhnout kopající a ječící. Utíkala jsi už příliš dlouho, princezno. Teď je čas vrátit se domů.“ Oči se jí rozšíří a já se ušklíbnu jako samolibý hajzl. Teď už žádné útěky.

„Fajn, vrátíme se. Ale do tvé klubovny nevkročím. Půjdu s ní domů a můžeme se domluvit na návštěvách. Nebudu ji mít v blízkosti tvého klubu ani těch ženských, co tam máš. Ber, nebo nech být, Rydere. Protože z mého pohledu máš štěstí, že jsi naživu,“ řekne a já se tomu nahlas zasměju. Páni, ona to nechápe.

„Co je k smíchu? To jsou podmínky. Nic pro nás neznamenáme, Rydere, a už nikdy nebudeme. Jde jen o ni a pouze o ni. Je mi jedno, co ty nebo tvůj klub. Ona je moje priorita, a když řeknu, že nebude v blízkosti tvého klubu a čubek, tak se to tak stane, nebo můžeš teď odejít a zapomenout, že jsi ji kdy viděl.“ Vyštěkne a já se přestanu smát a zavrčím na ni.

„Nárokoval jsem si vás obě, takže je mi líto, že ti to musím oznámit, Angel. Ale obě se vracíte se mnou, a to je konečná. Tvoje máma a táta o tom vědí. Setkají se tam s námi za dva dny. Takže se s tím smiř. Nebudeš bydlet v klubovně. Máte připravený vlastní dům, do kterého se obě nastěhujete. Ano, jednají rychle a ty to víš,“ řeknu jí a ona vstane s Rebel v náručí.

Zlostně na mě pohlédne, než se její výraz změní v úsměv.

„Jo, jednáš rychle. Neměl jsi koule na to ukončit vztah se mnou, než jsi byl až po koule v nějaké klubové děvce, která tě napálila falešným těhotenstvím a odpornými fotkami, na kterých jsem měla být já, upravenými ve Photoshopu. Uvidíme se, Rydere, s někým, jako jsi ty, nikam nejdu.“ Otočí se a vyjde z baru. Rebel mi přes mámino rameno zamává ručičkou a já jí zamávám zpátky a mrknu na ni.

Takhle snadno mi neuteče. Ať se jí to líbí nebo ne, vždycky dostanu to, co chci. Ach Angel, nemáš tušení, s kým si zahráváš, princezno.

Vytáhnu telefon z kapsy a vytočím jedinou osobu, která ji přivede k rozumu, a ona mě za to bude nenávidět, ale na její zkrocení potřebuju těžký kalibr. Nikdy taková nebyla a vím, že už jsem to říkal. Teď je divoká a tvrdohlavá. Chová se jako rozmazlená bohatá holčička.

„Dej jí čas, ať už jsi udělal cokoliv, dej jí čas. Nikdy se takhle nechovala.“ Řekne barmanka, když sbírá prázdnou sklenici a hračky. Kývnu hlavou a sleduji dveře.

„Prosím, řekni mi, že se vrací domů?“

„Je tvrdohlavá a odmítla. Hraje to tvrdě.“

„Nechte ji mně.“ Hovor skončí a já si povzdechnu, než schovám telefon do kapsy a vyjdu ke své motorce. Vidím její auto odjíždět směrem k jejímu domovu. Obkročím motorku, nasadím si helmu a nastartuju.

Jakmile jsem zpátky v Solomonově klubovně, vejdu dovnitř a Blaze tam na mě čeká, sedí u baru. Klubové děvky chodí kolem, uklízejí a povídají si se starými členů.

„Takže, nech mě hádat. Řekla ti, ať jdeš do prdele?“ řekne a uchechtne se, když si dává láhev ke rtům.

„Mám dceru, Blaze. Je krásná. Jmenuje se Rebel.“ Vyprskne pivo všude kolem.

„Do prdele!“ Jo, do prdele, přesně tak.