Když Angela uslyšela tu zprávu, byla zpočátku ohromená, a pak se jí náhle vyjasnily některé mlhavé vzpomínky.

V roce 2004 jí bylo devatenáct a právě nastoupila na univerzitu. Cestou domů s Fanny narazily na několik gangsterů a obě byly při odporu zraněny.

Ačkoli Angela byla zraněna vážněji, celá její rodina si myslela, že je to všechno její vina, a místo toho hledala spravedlnost pro Fanny.

Čelo měla roztržené a sešité, zatímco Fanny měla na čele jen malou bouli. Angela však byla obviněna z toho, že "navedla gangstery, aby ublížili její sestře".

V minulém životě ji její takzvaný otec vyslýchal stejným způsobem. Snažila se vysvětlovat a omlouvat, ale dostalo se jí jen chladné lhostejnosti. Nikdo jejím slovům nevěřil.

Takže tentokrát neměla v plánu nic vysvětlovat. Koneckonců, i kdyby to udělala, nikdo by jí nevěřil.

Angela znovu nabyla klidu a zeptala se vyrovnaně: "Ale zemřela snad?"

Georgeovy zorničky se stáhly; na okamžik se odmlčel a pak na Angelu rozzlobeně zakřičel: "Angelo, to je nelidské! Jak můžeš být tak zlomyslná a přát sestře smrt?!"

Angelin nejstarší bratr James zuřil ještě víc. Vrhl se k Angele a shlížel na ni s hněvem. "Angelo, nemůžu uvěřit, že naše rodina má někoho tak zlomyslného, jako jsi ty. Neměli jsme tě vůbec přivádět zpátky. Měli jsme tě nechat venku, ať se o sebe postaráš sama."

Angela se na něj prostě jen hluboce podívala, aniž by řekla slovo.

Několik dalších bratrů chtělo Angelu obvinit, ale Scarlet je zastavila.

Scarlet si sedla k nemocničnímu lůžku, držela Angelu za ruku a něžně se usmála.

"Angelo, vím, že jsi od malička hodně trpěla, protože tě omylem odnesli pryč. Poté, co jsme tě přivedli zpět, snažili jsme se ti to vynahradit a nechat tě pokračovat ve studiích. Teď jsi na univerzitě. Mnoho dívek tvého věku nemá ani šanci jít na střední školu. Měla bys být vděčná."

Scarletiny oči postupně zrudly, jak pokračovala. "Neměla jsi své sestře takhle ublížit. Pověst je pro dívku důležitější než život. Ačkoli byla v porodnici vyměněna, vychovali jsme ji my od malička. Měřím vám všem stejně, takže bys proti ní neměla mít žádné předsudky, ano?"

Znělo to vznešeně, ale při pohledu na tu pokryteckou tvář před sebou a při vzpomínce na to, co Scarlet řekla předtím, než zemřela, cítila Angela chlad na těle i na duši. Bylo to chladnější, než držet kus ledu.

Možnost studovat, kterou jí rodina Kinsových poskytla, byla skutečně poměrně vzácná.

Ale není to jen proto, aby umlčeli ty, co drbou, a předvedli se, že každý člen rodiny Kinsových je vysokoškolák, že?

Fanny bydlí v pokoji pro princezny, zatímco já žiju ve skladišti. K jídlu mám zbytky a nosím jen obnošené šaty po Fanny.

A oni mají tu drzost tvrdit, že nám oběma měří stejně? To je vtip?

Navíc byla Angela takto zraněná, a oni nejenže neprojevili žádný zájem, ale přišli ji speciálně vyslýchat a obviňovat.

Aniž by chápali situaci, uměli ji jen slepě obviňovat.

Angela se ušklíbla a nechtěla říct ani slovo.

Samuel, čtvrtý syn v rodině, to už nevydržel a zakřičel na Angelu: "Angelo, zašla jsi příliš daleko! Udělala jsi Fanny takové nehorázné věci a ještě se opovažuješ tvrdit, že to není tvá chyba? Je v pořádku, když obvykle děláš problémy, ale teď ji dokonce proklínáš! Jsi zlá!"

Zacharias, třetí bratr, se také přidal: "Angelo, nebuď nevděčná za požehnání, do kterého ses narodila. Všechno, co teď máš, ti dala rodina Kinsových. S čím jsi ještě nespokojená? Opravdu chceš Fanny dohnat k smrti, abys byla spokojená?"

Joseph, druhý bratr, pootevřel rty, chtěl něco říct, ale nakonec neřekl nic. Zklamání však měl jasně vepsané ve tváři.

Angela klidně stáhla ruku, oči měla klidné. Otočila hlavu na stranu, už se s nimi nechtěla hádat.

Pro ty, kteří v ni nevěřili, cítila, že říct byť jen jediné další slovo je ztráta času.

"Slyšela jsem všechno, co jste řekli, takže jak mě hodláte potrestat?" zeptala se Angela.

Jakmile ta slova padla, v místnosti se rozhostilo ticho.

Zdálo se, že nečekali, že to Angela řekne, a ve Scarletiných očích se mihl náznak nespokojenosti.

George si povzdechl a řekl: "Vzhledem k tomu, že je to takhle, potřebuji, abys dala Fanny příležitost přednést Brundeliánský projev. Ty si prozatím můžeš dát pauzu a přihlásit se příští rok."

Důvodem, proč se Angela přihlásila do této soutěže o Brundeliánský projev, byl chlapec jménem Christopher. Chtěla s ním být více v kontaktu.

Ačkoli svůj obor neměla nijak zvlášť ráda, kvůli Christopherovi se velmi pilně učila, a to viděli všichni.

Všichni přítomní si mysleli, že bude plakat a dělat scény, ale kdo by to byl tušil...

Angela se usmála a řekla: "Dobrá."

Její odpověď byla příliš rychlá, což všechny trochu zaskočilo.

"Ještě něco Fanny chce? Můžu jí to dát taky."

Od dětství do dospělosti se takové věci stávaly příliš často a Angela si vždy myslela, že když to vydrží, přejde to.

Teď si však uvědomila, že se mýlila. Ústup o krok zpět nevedl vždy k lepším vyhlídkám. Někdy to jen způsobilo, že ji tyrani zahnali ještě více do kouta.