Angeliny oči se rozšířily. Jonathan věřil, že to dělá proto, aby se mu zalíbila a on se za ni přimluvil u Christophera.

"To není pravda! Opravdu jsem o tebe měla starost," Angela nervózně zaťala ruku a sklopila zrak, říkajíc tiše: "A kromě toho, k Christopherovi už nic necítím."

Ať už šlo o rodinu Kinsových nebo o Christophera, skončila s tím, že jim dělala loutku.

Po těch slovech se Angela otočila a odešla.

Jonathan sledoval, jak odchází, mírně svraštil obočí a jeho pohled se stal ještě intenzivnějším...

V den jejího propuštění zastavila u vchodu do nemocnice Santana. Byla to rodina Kinsových, která přijela vyzvednout Fanny z nemocnice.

James zdvořile otevřel Fanny dveře auta, zatímco Zacharias následoval za ním a nesl její tašky a balíčky. Všichni tři nastoupili do auta, povídali si a smáli se.

Auto odfrčelo, aniž by si kdokoli všiml Angeliny přítomnosti.

Angela se lehce uchechtla, vůbec se necítila zklamaná.

Najednou chtěla z té rodiny utéct. Bez ohledu na to, jak bohatá rodina Kinsových byla, ona s nimi neměla žádné spojení.

V jejich očích byla jen klaun. Terč jejich vtipů.

Rodina Kinsových bydlela za zaměstnaneckou bytovou zónou oděvní továrny v třípatrovém domě s jedinečnou výzdobou. Byl to ten nejkrásnější pohled v celé čtvrti.

Když George odešel ze státní správy a stal se jedním z prvních lidí, kteří začali podnikat, nutno říci, že se rozhodl správně. V průběhu let zbohatl provozováním oděvní firmy a stal se předmětem závisti všech v bytové zóně.

Byla právě pracovní doba a v bytové zóně bylo jen pár starších mužů hrajících šachy a několik žen středního věku sedících pod stromy, které se ovívaly vějíři a drbaly.

Když viděly, jak se Angela vrací s plátěnou taškou na zádech, nebyly příliš překvapené, jako by na to byly už dávno zvyklé.

Ale jako obvykle se nemohly nezeptat ze zvědavosti.

"Angelo, proč ses vrátila sama? James a Zacharias jeli vyzvednout tvou sestru brzy ráno. Proč tě nepřivezli taky?"

Když přišla řeč na auta, v očích paní Lindonové se objevil náznak závisti. Bohatství a moc rodiny Kinsových uznávali všichni v bytové zóně.

V celé čtvrti nebyl nikdo, kdo by jim nezáviděl.

Paní Lindonová byla známá jako královna drbů v celé čtvrti a pletla se do věcí každého.

Věděla o všech skandálech a drbech, které se v sousedství šířily. Ať už šlo o drobné krádeže, zlomyslné žerty nebo vyložené nevěry, věděla všechno.

Zdálo se, že paní Lindonová se velmi "zajímá" o záležitosti jejich rodiny, stejně jako dřív. Angela dříve rodinu Kinsových kryla a tvrdila, že se jí v autě dělá špatně a pokaždé by zvracela. Chůze byla lepší.

Tentokrát však Angela neplánovala nic skrývat ani se rodině Kinsových zavděčovat. Nebyl důvod lhát.

"Vlastně jsem chtěla jet autem zpátky, ale sestra si myslí, že jsem špinavá, a nepustí mě dovnitř. Co mám dělat, paní Lindonová? Bydlím doma ve skladišti a hrozně to tam páchne. Je to tak nepohodlné, zvlášť v tomhle horkém počasí."

Jak Angela mluvila, do očí se jí draly slzy. Popotáhla a pokračovala: "Nemůžu jíst u stolu, dokud sestra nedojí. Oblečení, které nosím, jsou všechno obnošené věci po sestře, a dokonce i tenhle batoh byl něco, co už nechtěla, než jsem ho mohla použít já."

Skupinka žen vzdychla a vyjádřila Angele soucit.

Rodina Kinsových, která byla tak bohatá, byla překvapivě lakotná. Ke své vlastní dceři se chovali jako ke služce, zatímco svou adoptivní dceru rozmazlovali. To bylo opravdu nespravedlivé!

Ukázalo se, že jejich laskavost k biologické dceři byla jen fasáda. Ke své adoptivní dceři se chovali jako k pokladu a k vlastní dceři jako ke špíně. Něco takového mohla udělat jen rodina Kinsových.

"Neplač, drahoušku. Podívej se, co naše rodina udělala. Kdybych měla tak úžasnou vnučku, určitě bych ji hýčkala jako drahokam. Nechápu, na co myslí."

"Možná se k tobě většinu času chovají hezky, ale ukazuje se, že je to všechno jen přetvářka. Nemůžu uvěřit, že by rodina Kinsových se vším tím bohatstvím byla tak lakotná vůči vlastní dceři. To je vážně moc!"

Když Angela ta slova poslouchala, v očích se jí mihl záblesk uspokojení. Přesně v takový výsledek doufala.

Nebude to trvat dlouho a tato zpráva se rozšíří po celém areálu. Uvidíme, jak dlouho tu přetvářku udrží.

"Dámy, musím se vrátit a uvařit. Když přijdu pozdě, rodiče a bratři mi zase vynadají."

Tohle tvrzení byla pravda. Kuchařské umění Angely bylo v rodině Kinsových vysoce ceněno.

Nevěděla, kdy to začalo, ale kromě školy musela připravovat tři jídla denně. Bylo to proto, že Fanny nikdy nejedla jídla připravená hospodyní, takže Angela musela pracovat dlouho do noci a vstávat před svítáním, aby pro rodinu uvařila. Ale už jim neplánovala sloužit.

Paní Lindonová byla trochu zmatená a nemohla si pomoct, aby se zvědavě nezeptala: "Nenajala si rodina Kinsových hospodyni? Proč stále potřebují, abys chodila domů vařit ty?"