„Povím ti o tom, až si s ní promluvím, mami.“

Emmanuel se rozhodl prozatím nechat věci tak, jak jsou.

Jelikož nemohl souhlasit ani odmítnout, nezbývalo mu nic jiného, než postupovat krok za krokem.

„Tak dobrá,“ odpověděla Alessandra. „No, co kdyby ses odstěhoval a šel bydlet k ní ještě dnes? Holky milují, když jsou chlapi romantičtí. Je to tvá svatební noc, tak bys ji neměl nechat samotnou! Dobře se o ni postarej. Rozumíš?“

Svatební noc? Emmanuel si v duchu odfrkl.

Pokud to nenapadlo ani jeho, pak Mackenzie na to určitě taky nepomyslela.

Ta žena o naplnění jejich manželství nikdy ani neuvažovala.

To se prostě v žádném případě nestane!

Přesto na matku a sestru kývl. „Tak já půjdu. Opatrujte se. Kdykoli budete něco potřebovat, zavolejte.“

To samo o sobě stačilo, aby se Alessandra a Roselynn znovu rozplakaly.

Vzhledem k tomu, že Emmanuelův otec zemřel mladý a obě ženy sledovaly, jak Emmanuel vyrůstá, bylo jim těžko u srdce, když viděly jediného muže v rodině odcházet z domova.

„Neplakej, mami. Jak se dočkáš vnoučat, když Manny nebude bydlet se svou ženou?“ naléhala Roselynn, i když sama nemohla přestat plakat.

Ženy strávily dlouhou chvíli tím, že pomáhaly Emmanuelovi balit cennosti.

Právě když se chystal odejít, vtiskla mu Alessandra do rukou bankovní kartu.

„Co to děláš, mami?“

Muž jí ji spěšně vrátil, protože věděl, že matka má jen jednu kartu. Bylo zarážející, že mu dává své úspory na důchod.

V žádném případě to nemohl přijmout.

„Vezmi si to,“ trvala na svém Alessandra. „Tvá žena souhlasila, že si tě vezme, aniž bys jí dal jakékoli dary k zásnubám. Dokonce pro vás dva koupila byt, abyste mohli bydlet spolu, tak ji nezklam. Dej jí všechno, co si zaslouží! Na té kartě je asi šedesát tisíc. Jdi a kup své ženě prsten a nějaké šperky. Slyšíš mě?“

Když to Emmanuel uslyšel, ucítil pálení v nose.

Jsem tak hrozný syn. To je její fond na důchod! Je jí už padesát sedm. Co bude dělat, když si vezmu všechno, co jí zbylo?

„Vezmi si to, Manny. Máma to tak chce.“

Roselynn po něm střelila pohledem.

Mladá žena svou matku dobře znala, takže si byla vědoma, že Alessandra by se jistě bála, že snacha odejde, kdyby Emmanuel neudělal, o co ho žádala.

Muž si tedy musel peníze vzít, aby ji uklidnil, a předat je Mackenzie – ať už o ně stála, nebo ne.

„Jestli chceš mámě opravdu poděkovat, přiveď sem svou ženu, jakmile to půjde, abychom se na ni mohly podívat,“ dodala Roselynn.

Popravdě řečeno měla pochybnosti. Její bratr se přece jen oženil bleskově.

„Rozumím.“

S těmi slovy se Emmanuel otočil a rychle odešel.

Ne že by neměl žádné emoce; jen nechtěl, aby rodina viděla, jak má zarudlé oči.

Cítil se teď tak strašně provinile.

Jeho matka si vždycky přála, aby měl šťastné manželství, ale místo toho si našel náhodnou ženu, aby se zúčastnila pouhého divadla.

„Pravda nikdy nesmí vyjít najevo – alespoň ne dokud neodejde z tohoto světa,“ zamumlal si muž pro sebe a náhle pocítil hrůzu.

V žádném případě by Alessandra neunesla zjištění, že to všechno je jen představení.

Po odchodu z domova zamířil Emmanuel do Rezidence Yociam, jak mu Mackenzie nařídila v textové zprávě.

Byla to luxusní čtvrť v Yeringhamu, kde metr čtvereční stál přes deset tisíc.

Bylo tam mnoho budov, ale Mackenzie mu řekla pouze číslo bytu 1701, aniž by zmínila číslo bloku.

Ještě že jsem měl tolik rozumu a vzal si na ni kontakt na WhatsAppu před radnicí. Raději se jí hned zeptám.

Zanechal tedy Mackenzie hlasovou zprávu.

Jenže ačkoli bylo šest hodin večer, Mackenzie byla stále uprostřed pracovní porady.

Jako generální ředitelka Terence Group během porad nikdy nekontrolovala zprávy.

Když Emmanuel dlouho čekal a nedostával odpověď, usoudil, že současné okolnosti ženě nedovolují si jeho hlasovou zprávu poslechnout, a tak jí místo toho poslal textovou zprávu.

Stále žádná odpověď. Nebe ztemnělo a Emmanuelův prázdný žaludek užíral jeho trpělivost. Nakonec se rozhodl jí zavolat přes videohovor.

Muž věděl, jak je Mackenzie odměřená, a vlastně s ní ani mluvit nechtěl.

Mackenzie si ho do kontaktů neuložila, když si předtím vyměnili čísla. V tu chvíli náhle uslyšela zvonit telefon a netrpělivě pohlédla na displej.

To byl nesmírně vzácný jev.

Ti, kdo ji znali, chápali, že odpoví na každou zprávu, která pro ni byla důležitá, ale pokud šlo o lidi, kterým se neobtěžovala odpovídat, ani videohovor by její názor nezměnil.

Když viděla, že jí volá někdo s uživatelským jménem Skrytě velkolepý a neznámou profilovou fotkou, žena se zamračila a číslo okamžitě zablokovala.

Zvláštní. Kdy jsem téhle osobě dala svůj kontakt?

Z toho, jak zavěsila, Emmanuel poznal, že Mackenzie má telefon u sebe, a zkusil číslo vytočit znovu.

Dostal však upozornění: Tento uživatel přijímá hovory a zprávy pouze od přátel.

Co to má sakra znamenat?

Emmanuel dlouho tupě zíral na obrazovku.

Ona si ze mě snad dělá srandu, ne?

Naštěstí byl muž natolik chytrý, že si vzpomněl, že Terence je její dědeček.

I když Terenceovo číslo uložené neměl, ten mu volal dnes ráno, takže stačil rychlý pohled do historie hovorů, aby ho našel.

„Ahoj, dědo, co je s tvou vnučkou? Řekla mi, ať s ní bydlím v Rezidenci Yociam, ale nakonec si zablokovala moje číslo! To si se mnou jen tak hrajete? Je to nějaký druh sňatkového podvodu? Vždyť já nemám nic, co byste mi mohli vzít!“

Terence okamžitě ztratil řeč.

Ona ty chlapy fakt nesnáší...

„Uklidni se, chlapče. Hned jí zavolám!“

Snažil se Emmanuela co nejlépe utěšit, protože se bál, že přijde o svého nového vnuka.

Rodina Quillenových byla tak mocná, že ani Terence nevěděl, kolik dalších firem Mackenzie venku založila. Musel to od ní zjistit.

Mezitím se Mackenzie chystala pokračovat v poradě, když jí znovu zazvonil telefon.

Chtěla zavěsit, ale když si uvědomila, že je to její dědeček, neměla jinou možnost než to zvednout.

„Co se děje, dědečku? Jsem teď na poradě. To nevíš?“

Jako by mě zajímala tvoje porada! Ta není tak důležitá jako to, abys mi dala pravnouče!

„Mackenzie, nepožádala jsi Emmanuela, aby s tebou bydlel? Už je v Rezidenci Yociam, ale neví, který je to blok!“

Aha, jasně.

Mackenzie si konečně vzpomněla, že se dnes vdala.

Zatraceně! Jak se jmenoval? Vážně, chlapi jsou taková osina!

„Řekni mu, že bydlíme v bloku B, dědo.“

Hned poté, co to řekla, Mackenzie zavěsila, aby jí dědeček nemohl říct, ať Emmanuelovi zavolá sama. Stejně nevěděla jak.

Když zavěsila, všimla si všech těch kradmých pohledů, které na ni mířily.

Samozřejmě, vzhledem k tomu, že byla generální ředitelkou Terence Group, se nikdo neodvážil promluvit – kromě jedné mladé dámy, která se k ní s chichotáním naklonila.

„To byl tvůj manžel, Mackenzie?“

Mackenzie po ní střelila pohledem, čímž ji okamžitě umlčela.

Tou ženou nebyl nikdo jiný než Mackenziina sestra Beatrix. Byla tajně ráda, že je mladším sourozencem. Jinak by to byla ona, kdo by si bral ten ukázkový exemplář muže, který právě volal jejímu dědečkovi.

Zároveň byla také zvědavá, kdo proboha mohl mít tu odvahu vzít si za ženu její sestru, která nenávidí muže.

Hehe. Zajímalo by mě, jak dlouho vydrží snášet její povahu. Tři dny? Nebo to možná skončí a odstěhuje se už druhý den!