Jelikož byl Emmanuel velkorysý muž, hodil veškerou nelibost za hlavu, jakmile našel byt, a vtáhl dovnitř svá zavazadla.

Byt byl obrovský – více než dvakrát větší než jeho třípokojový domov – a interiér byl honosně zařízený.

Čtyřpokojový apartmán připomínal při první návštěvě tak trochu bludiště.

Jedné věci si však Emmanuel všiml: ačkoli byl byt plně zařízený, zdálo se, že v něm chybí jakékoli běžné spotřební zboží.

To znamená, že tu pravděpodobně pravidelně nebydlí. Boháči fakt rádi plýtvají tím, co mají, co? Já sdílel byt o osmdesáti metrech se dvěma členy rodiny, zatímco tahle žena si koupila dvousetmetrový byt a nechala ho neobydlený. Kdyby ji dědeček nedonutil se vdát a ona tohle místo nepotřebovala k tomu, aby mě tu vydržovala, asi by zůstal prázdný navždy.

Muž se nad vlastními myšlenkami ušklíbl.

Počkat, „vydržovala mě“? Právě jsem ze sebe udělal někoho, kdo se jí nechává živit. Kvůli tomu tu nejsem! Jen jsem potřeboval najít ženu, se kterou strávím své dny, a oba z toho druhého něco máme. Kromě toho jí pořád musím platit pět táců měsíčně! To je skoro totéž jako platit nájem.

Ze čtyř ložnic měla jen ta největší několik skříní plných zbrusu nového oblečení.

Tohle musí být její doupě.

Byla tam řada košil a kabátů, ale jen tři páry spodního prádla – vše buď čistě bílé, nebo černé a vyrobené z bavlny.

Jaká škoda takového těla. Proč nenosí něco pikantnějšího?

I když si to myslel, Emmanuel neměl zájem se jejích šatů dotýkat a odešel. Pak si jako vlastní pokoj vybral ložnici co nejdál od té její.

Vzhledem k tomu, jak moc Mackenzie nenáviděla muže, věděl, že bude lepší držet se od ní co nejdál.

Škruňk.

Když ucítil, jak mu v žaludku znovu kručí, zamířil Emmanuel do kuchyně.

Vážně? Všechno tohle prémiové nádobí a vybavení, ale žádné jídlo! Jaký to má smysl? Mám snad jíst pánev?

Muž se tedy rozhodl, že je čas zajít do nedalekého supermarketu.

Jelikož se zatím nemohl vrátit k rodině, mohl z tohoto místa udělat jen svůj nový domov.

Byl tak hladový, že si koupil housku ještě předtím, než začal nakupovat potraviny.

Zpátky v Terence Group právě skončila porada a Mackenzie se podívala na čas. Bylo už po deváté.

Jako obvykle měla plnou hlavu práce, když kráčela ke svému Bentley.

Řidič ji vezl směrem k rodinnému sídlu.

„Zastavte!“ zavolala v polovině cesty.

„Co se děje, slečno Quillenová?“ řidič okamžitě dupl na brzdy a zdvořile se zeptal.

Žena mu přirozeně neodpověděla. Ve skutečnosti si teprve teď vzpomněla, že je vdaná, a Terence ji varoval, aby se nevracela do sídla rodiny Quillenových, dokud neporodí.

Žena by měla být tam, kde je její manžel; to byla tisíciletá tradice této země.

Bez ohledu na své postavení musela nyní, když byla vdaná, žít se svým manželem.

„Otočte to. Zavezte mě do Rezidence Yociam.“

„Ano, slečno Quillenová.“

To bylo vše, co řidič odpověděl, navzdory své zvědavosti.

Jako jediný zbývající mužský řidič Mackenzie nehodlal riskovat ztrátu svého dobře placeného místa tím, že by byl neopatrný na slovo.

Bylo po desáté, když se Emmanuel vrátil do bytu.

Při odchodu nechal rozsvíceno, takže si neuvědomil, že Mackenzie už je doma, zvláště když místo vypadalo stejně uklizeně jako předtím.

Muž, zplavený potem po nákupu, si sundal košili a zamířil ke koupelně, jen aby strnul na místě v okamžiku, kdy otevřel dveře.

S vytřeštěnýma očima zíral na ženu ve vaně, neschopný mrknout.

Mackenzie si užívala bublinkovou koupel s nohama vystrčenýma z vany, její růžové prsty vypadaly jako poupata na sněhové pláni.

I když byla vana plná bublinek, Emmanuel mohl z místa, kde stál, stále matně vidět, co je pod vodou.

Postava té ženy byla nepopsatelně úchvatná a její kůže se třpytila jako měsíční kámen.

Bum.

Bum.

Emmanuelovi se znovu rozbušilo srdce a tentokrát to bylo desetkrát rychleji.

Jako gynekolog viděl tolik žen, ale nikdy nic necítil.

Tentokrát však věděl, že Mackenzie je jiná než ostatní.

„Už jste se vynadíval? Chcete, abych vám vyškrábala oči?“

Místo křiku mu žena ledově pohrozila a sjela ho pohledem, který by mohl zabíjet.

Nikdy nezamykala dveře koupelny, protože byla zvyklá bydlet sama, ale teď litovala, že to neudělala.

„Omlouvám se, slečno Quillenová. Nevěděl jsem, že jste se vrátila.“

Emmanuel, kterému naskočila husí kůže po celém těle, spěšně utekl.

Přestože zpočátku hrál klidného, okamžitě po opuštění koupelny se opřel o zeď a lapal po dechu.

Ještě vteřinu a asi bych byl mrtvý. Tohle je přesně ten problém s bleskovými sňatky. Neznáte zvyky toho druhého. Její oči byly tak děsivé, ale panebože, každý kousek toho těla byl prostě neskutečný.

Pomyslet, že i on, gynekolog, se bude takhle cítit.

Mezitím si Mackenzie ve vaně tiskla ruku na hruď.

Zatímco se jí podařilo zachovat chladnou hlavu, když muž vešel, teď, když odešel, se cítila naprosto na trní.

Nemůžu uvěřit, že moje tělo viděl chlap! Jasně, je to můj manžel a nebylo to tak, že by byl nějaký úchyl nebo tak něco, ale stejně! Cítím se tak znechuceně!

„Věděla jsem, že vdát se byl špatný nápad...“

Žena si bezmocně povzdechla.

Co když je to všechno schválně?

Byla nedůvěřivá k ostatním už od mládí, a když Emmanuel tak snadno prošel jejími dvěma testy, začala ho podezřívat, že má postranní úmysly.

Vsadím se, že ví, že jsem prachatá, ale předstíral, že ho nic z toho nezajímá, jen proto, že ho děda testoval.

Mackenzie odmítala uvěřit, že na světě existuje někdo bez tužeb, zvláště muž.

Nemohla však dělat nic jiného než pokračovat v přetvářce, protože neměla žádný důkaz.

Po koupeli vešla Mackenzie do obývacího pokoje.

Emmanuel seděl na gauči a bezcílně mačkal tlačítka na ovladači, když vzhlédl a všiml si jí. Pak ucítil, jak se mu napnulo tělo.

„Slečno Quillenová, mohla byste si prosím odteď po koupeli oblékat spodní prádlo?“ požádal Emmanuel upřímně.

Jaký muž by odolal tak krásné a svůdné ženě, jako je Mackenzie, která se prochází jen v tenké noční košilce?

I Emmanuel, který měl díky své profesi vyšší odolnost, cítil, jak mu stoupá tělesná teplota.

„Pche! Jako bych snad věděla, že tu na mě budeš čekat v obýváku.“

Žena na něj hleděla mrazivýma očima.

Která žena nosí po koupeli spodní prádlo? To je taková otrava!

Milovala bezstarostný život, takže mít teď v domě muže pro ni bylo nesnesitelné.

„Půjdu tedy do svého pokoje.“

Emmanuel vstal, aby unikl.

Tahle žena je až příliš chladná. Myslel jsem, že si s ní popovídám, abych si ji pomalu získal, ale asi jsem se přecenil. Teď ani nevím, co jí říct! Jak s ní mám dál bydlet?

Jak Beatrix předvídala, začínal váhat.

Když se však muž otočil k odchodu, uslyšel hlasitou ránu.

Ohlédl se a uviděl Mackenzie klečet na podlaze, zřejmě v bolestech.

Pohled na to, jak se jí uvolnil výstřih, zatímco pod ním neměla žádné prádlo, způsobil, že se Emmanuel cítil, jako by byla jeho duše zajata.

„Slečno Quillenová! Co se děje?“