Frederick byl z té diagnózy v naprostém šoku.

Právě v tu chvíli k němu přistoupil lékař z interního oddělení a řekl: „Rakovina vaší maminky je už v pokročilém stádiu. Musí být okamžitě operována. Jinak bude její život v ohrožení!“

Frederickův hlas se třásl, když se zeptal: „Kolik... Kolik ta operace stojí?“

„Tři sta tisíc. Jakékoli další procedury budou účtovány zvlášť.“ Po těch slovech lékař odešel.

Jako lékař v nemocnici Frederick dobře znal nemocniční předpisy. Byl si vědom, že operace bude naplánována až po zaplacení.

„Emmanuele, co mám teď dělat? Nemám tři sta tisíc!“

Frederick byl v koncích a nevěděl, co si počít.

V nemocnici pracoval teprve dva roky a většinu příjmů utratil za vysokoškolské vzdělání své mladší sestry. Takže mu moc úspor nezbylo.

„Neboj se, něco vymyslíme!“ utěšoval Emmanuel svého přítele.

Po chvíli vtiskl Frederickovi do ruky bankovní kartu, kterou mu dala Alessandra, a řekl: „Vezmi si zatím tohle. Je tam šedesát tisíc.“

„T-tohle... Není to bankovní karta tvé mámy? Jak můžu použít tyhle peníze?“ Frederickovo tělo se třáslo a oči se mu zalily slzami.

Byly to těžce vydělané peníze matky jeho nejlepšího přítele a nezdálo se mu správné, aby je použil.

„S tím si nedělej starosti. Momentální prioritou je zachránit tvou mámu!“ Emmanuel trval na tom, aby si Frederick kartu nechal.

„Ale i s tímhle pořád nemám tři sta tisíc! Sto tisíc je maximum, co dneska dokážu sehnat,“ odpověděl Frederick roztřeseným hlasem, který zněl, jako by měl každou chvíli propuknout v pláč.

„Kromě toho si peníze tvé mámy opravdu vzít nemůžu. Nevím, jak dlouho mi bude trvat, než je splatím...“

Když Emmanuel viděl ztrápený výraz ve Frederickově tváři, cítil se také docela bezmocně.

V tu chvíli šla náhodou kolem Milani a všimla si interakce mezi oběma muži.

„Ha! Nepřipadá vám trapné, aby dva dospělí chlapi brečeli v nemocnici?“

Milani se na Emmanuela vždycky dívala spatra a zrovna před chvílí se pohádala s Frederickem. Očividně si nechtěla nechat ujít příležitost se jim vysmát, když byla svědkem té scény.

„Milani, prostě sklapni!“ pokáral Emmanuel ženu za její sarkastické poznámky.

Jelikož byl Frederick už tak zničený zprávou o matčině diagnóze rakoviny, Emmanuel nemohl dovolit, aby Milani sypala sůl do jeho ran.

Avšak nečekaně, když Frederick uviděl Milani, převzal iniciativu a začal ji prosit: „Překrásná Milani, soudě podle tvého okouzlujícího vzhledu musíš být velmi bohatá, že?“

Zaskočená mužovým neobvyklým postojem, Milani ustoupila o pár kroků a opatrně se zeptala: „C-co chceš?“

„Půjč mi prosím dvě stě tisíc! Mámě právě diagnostikovali rakovinu a musí jít okamžitě na operaci. Prosím, na kolenou tě prosím! Vrátím ty peníze, jakmile je budu mít!“ žadonil Frederick u Milani zoufale. Chybělo málo, aby padl na kolena, ale žena stále neměla v úmyslu mu jakékoli peníze půjčit.

Kromě toho, že tolik peněz neměla, i kdyby je měla, nebyl důvod, aby mu je půjčovala.

„Pche! Zbláznil ses. Nemám dvě stě tisíc, abych ti je půjčila.“

Odmlčela se a pokračovala: „Proto jsou chudáci tak ubozí. Nemůžeš si ani dovolit zaplatit operaci vlastní matky. Je snad divu, že si tě žádná žena nechce vzít?“

Nejenže Milani nesouhlasila s pomocí, ale ještě přilila olej do ohně, než odešla.

Frederick po odchodu té ženy hořel vzteky. Kdyby ho Emmanuel nezastavil, zmlátil by ji na hromadu neštěstí!

„Fredericku, uklidni se!“ Emmanuel držel Fredericka v pevném objetí a snažil se ze všech sil utěšit přítele, který byl na pokraji zhroucení.

Frederickovi se nakonec podařilo vychladnout. Kdyby Milani zbil, zatkli by ho a nebyl by nikdo, kdo by sehnal peníze na financování matčiny operace.

Frederick začal kontaktovat lidi ve svém telefonním seznamu, včetně těch, se kterými si nebyl blízký. Udělal více než deset hovorů za sebou a žádal je o půjčku.

Aby pomohl příteli, Emmanuel také oslovil některé lidi, které znal.

Navzdory jejich úsilí se oběma mužům podařilo vypůjčit celkem jen sedmdesát tisíc, což nebyla ani třetina z potřebných tří set tisíc.

„Co budeme dělat? Máma možná umře, když se ta operace zdrží!“ Frederick se nakonec zhroutil a začal před Emmanuelem vzlykat.

Emmanuel si povzdechne a řekl: „Prosím, neplakej. Zkusím se zeptat své ženy. Jsem si jistý, že ti půjčí!“

Ve skutečnosti si Emmanuel nebyl jistý, jestli bude Mackenzie souhlasit s pomocí.

Ale oběma došly nápady.

S jejich společenským postavením pro ně nebylo snadné vypůjčit si tři sta tisíc v tak krátkém čase.

„Tvé ženy?“ Frederick byl tak šokovaný, že jeho slzy okamžitě ustaly. „Emmanuele, ty ses taky zbláznil? Odkdy máš manželku?“

Jelikož nevěděl, jak situaci vysvětlit, Emmanuel se jen bezmocně usmál a zavolal Mackenzie.

Po včerejším incidentu se Emmanuel naučil Mackenziino číslo nazpaměť pro případ, že by si ho na WhatsAppu znovu zablokovala.

„Haló. Co se děje?“

Emmanuelovi se ulevilo, že mu to žena zvedla. Navíc podle jasného tónu a klidného tempa jejího hlasu se nezdálo, že by byla na poradě nebo ve spěchu.

„Slečno Quillenová, chtěl bych si od vás půjčit nějaké peníze,“ uvedl Emmanuel účel svého hovoru přímo, aniž by chodil kolem horké kaše.

Slečno Quillenová? Frederick byl ohromený. Je to opravdu jeho manželka? Proč by svou ženu takhle oslovoval?

„Půjčit peníze?“

Mackenzie při Emmanuelových slovech strnula. Když se o chvíli později vzpamatovala, na tváři se jí objevil pobavený úšklebek.

Předtím, než přijala Emmanuelův hovor, měla po tom, co se stalo včera v noci, pochybnosti a myslela si, že si ji ten muž možná nakonec nevzal pro peníze. Už ukazuje svou pravou tvář?

Navzdory své skepsi se zeptala: „Kolik potřebuješ?“

„Sto dvacet osm tisíc!“ odpověděl Emmanuel okamžitě.

Jemu a Frederickovi se zatím podařilo dát dohromady sto sedmdesát dva tisíc, takže tohle byl zbývající doplatek, který potřebovali.

Mackenziinu zvědavost to okamžitě probudilo. „Odmítl jsi, když jsem ti včera nabízela sto tisíc. Teď si ode mě chceš půjčit sto dvacet osm tisíc?“

„Jo. Půjčíte mi to?“ zeptal se Emmanuel nonšalantně.

Nikdy se nerad vysvětloval a ani nechtěl před svou ženou působit uboze.

Píp... Píp...

Mackenzie zavěsila telefon bez odpovědi.

Když Emmanuel uslyšel tón ukončení hovoru, mezi obočím se mu objevila vráska.

Co je to za odpověď? Je to odmítnutí?

Frederick situaci ještě plně nevstřebal, ale Emmanuel nezněl, jako by mluvil se svou ženou. Působilo to spíš, jako by žádal o laskavost svou nadřízenou!

„Emmanuele, možná bych měl zkusit půjčku od lichvářů...“

Frederick nechtěl dostat svého nejlepšího přítele do úzkých. Na to, aby si vzal půjčku řádnou cestou, bylo příliš pozdě, ale Frederick si byl jistý, že lichváři by mu sto tisíc půjčili hned.

„To nemůžeš udělat!“ namítl Emmanuel. „Měl bys obrovské problémy, kdybys jim to nesplatil včas.“

Cink!

Zatímco byli oba rozpolcení, Emmanuelovi najednou přišla na telefon zpráva: Na váš účet bylo připsáno dvě stě tisíc od Mackenzie.

Co to má znamenat?

Frederick sotva věřil svým očím, když tu zprávu uviděl. Upřel zrak na Emmanuela a řekl se závistí: „Panebože! Je ta žena opravdu tvoje manželka? Ona... Je hodně bohatá?“

Byl si jistý, že o peníze nemá nouzi, když viděl, že Emmanuelovi okamžitě převedla dvě stě tisíc, skoro dvojnásobek částky, o kterou ji žádal.

Emmanuel se jen usmál, aniž by odpověděl. Nemohl si pomoct a cítil se trapně, když viděl výraz ve Frederickově tváři. Bylo to, jako by mu ten druhý záviděl, že se nechává živit ženou!

Navíc kromě toho, že věděl, že Mackenzie je vedoucí pracovnicí ve firmě, neměl ani ponětí o její pravé identitě a o tom, jak je bohatá. Proto nebyl schopen na Frederickovu otázku odpovědět.

„Vezmi to a požádej nemocnici, ať okamžitě zařídí operaci tvé mámy!“ řekl Emmanuel a převáděl peníze Frederickovi.

„Děkuju! Prosím, pomoz mi poděkovat i tvé ženě. Vyřiď jí, že jí ty peníze vrátím, jakmile to půjde!“ Po Frederickových tvářích stékaly slzy vděčnosti.

Byl tomu páru nesmírně vděčný, že mu v této krizové chvíli podali pomocnou ruku a vyřešili tak všechny jeho problémy.

„Není kam spěchat. Teď si s tím nedělej starosti!“ uklidňoval ho Emmanuel s úsměvem.

Podle toho, jak to vypadalo, si byl jistý, že Mackenzie na penězích netrvá.

To nic neměnilo na tom, že se jí stále pokusí zaplatit co nejdříve. Konecckonců nechtěl, aby si ho Mackenzie spletla se zlatokopem.

Milani právě dokončila placení svého účtu, když Frederick přistoupil k přepážce, aby provedl platbu.

Když ho uviděla, byla ohromená, že se Frederickovi podařilo tak rychle sehnat tři sta tisíc.

Nemohla uvěřit, že ten chudák, který ji před chvílí prosil o půjčení dvou set tisíc, získal peníze na zaplacení operace mrknutím oka.

„Ha! Vsadím se, že jsi šel za lichvářem, co? Dávej si pozor na složené úroky. Mohl bys skončit tak, že jim zaplatíš životem!“ vysmívala se Milani.

Frederick tu ženu neměl rád už od začátku. Když slyšel, co řekla, ostře odsekl: „Půjčila mi Emmanuelova žena. Vlastně převedla dvě stě tisíc na Emmanuelův účet hned poté, co ji požádal. Díky bohu, že Emmanuel neměl zájem o ženu, jako jsi ty. Jinak by byl jeho život tak smutný!“

Cože?

Milani byla v naprostém úžasu, když to slyšela.

Emmanuelova žena?

Ten chudák si našel manželku?