** Z pohledu Poppy **

Nespím, ne pořádně. Ležím na své úzké posteli v tom tukem nasáklém bytě připomínajícím krabici od bot a zírám do stropu, zatímco dole v bufetu to rachtá a rachotí, jako by tam dole nesnášeli samotný koncept ticha.

Pokaždé, když začínám usínat, mlha se přitiskne blíž. Je to hladové vnímání na okrajích mých myšlenek, jako by něco přecházelo ve tmě a čekalo, až otevřu oči.

Zůstá