SAGE

„Všechno nejlepší k narozeninám, Sage,“ zašeptala jsem si pro sebe, jakmile jsem otevřela oči.

Dnes ráno jsem měla výjimečně lehkou náladu. Dnešek je pro mě velmi zvláštní den. Kromě toho, že je to můj osmnáctý den narozenin, je to také den, kdy se postavím před bohyni Měsíce a přijmu svou vlčici.

Můj život byl od otcovy smrti těžký. Býval alfou, ale byl odsouzen k smrti, když byl obviněn z velezrady. Alfa Gordon, alfa smečky z Měsíčního hřebene, byl natolik velkorysý, že mě ušetřil a vzal mě pod svá křídla, aby mě nepostihl stejný osud.

Vstala jsem, ustlala si postel a zamířila do koupelny. Ve sprše jsem se nemohla ubránit úsměvu. Na dnešek jsem se opravdu těšila. Kromě toho, že dostanu svou vlčici, mi Holt řekl, že mi k narozeninám něco připravil.

Holt byl to jediné dobré, co se mi stalo od té doby, co mě alfa Gordon vzal k sobě. Nikdy se ke mně nechovali jako k součásti rodiny. Jsem spíš jejich služka, která žije jen proto, aby jim sloužila. Holt byl jediný, kdo se ke mně choval jako k přítelkyni, a ne jako k otrokyni. Myslela jsem si, že mě alfa Gordon přijal z dobré vůle a že opravdu věří, že jsem na hříchu svého otce nevinná. Ale všechno se vyjasnilo v okamžiku, kdy jsem vstoupila do jejich domu. Nechali mě bydlet v bunkru a mými stálými společníky jsou švábi a krysy. Smím jíst jen jejich zbytky.

Ale Holt byl jiný. Neustále mi tajně nosil čerstvě uvařené jídlo, kdykoli jeho rodiče nebyli poblíž. Nikdy na mě nekřičel ani mě nebil jako ostatní členové jeho rodiny.

„Až se stanu alfou, udělám z tebe svou lunu, Sage. Slibuji ti to. Nikdo ti už neublíží.“

Tohle mi slíbil, když se mi vyznal ze své lásky. Byla jsem si svých citů k němu vědoma ještě předtím, než se vyznal. Je jediným světlým bodem v mém současném hrozném osudu. Je jediným důvodem, proč snáším mučení od alfy Gordona a jeho rodiny.

Oblékla jsem si jediné kvalitní šaty, které jsem měla. Holt mi k mým sedmnáctým narozeninám loni daroval růžové květinové šaty. Náš vztah trval dva roky. Ačkoli jsme se rozhodli to prozatím před jeho rodinou tajit, lpím na Holtově slibu, že mě brzy představí smečce jako svou přítelkyni.

Naposledy jsem na sebe pohlédla do velkého zrcadla, než jsem zamířila nahoru připravit rodině snídani. Je to moje rutina už pět let, od chvíle, co jsem do tohoto domu přišla. Nezáleží na tom, jestli mám narozeniny, nebo ne; musím jim sloužit jako obvykle.

Překvapilo mě, když jsem v jídelně našla všechny. Stůl byl již prostřený a jídlo naservírované.

„Ach, už je tady! Žena, na kterou jsme všichni čekali,“ oznámil alfa Gordon a široce se usmál, když ke mně přistoupil. „Dobré ráno, Sage!“ pozdravil mě a vlepil mi letmý polibek na tvář.

Jeho náhlá laskavost mě trochu znervóznila. Zaskočilo mě to, protože od mého příchodu jsem ho na mě neviděla usmát.

„Pojď, Sage. Přidej se k nám. Tohle jídlo jsme připravili speciálně pro tebe,“ řekla Erica, manželka alfy Gordona.

Okamžitě jsem k té laskavosti, kterou mi projevovali, pocítila podezření. Své narozeniny jsem tu slavila už pět let a ani jednou mi nepřipravili nic, dokonce ani kousek dortu. Takže když dělají něco takového, je to naprosto mimo jejich charakter.

Mám z toho špatný pocit. Plánují mě otrávit?

Hledala jsem pohledem Holta u stolu v naději, že od něj dostanu nějaké odpovědi. Ale když se na něj mé oči upřely, rychle odvrátil pohled. Vypadal omluvně a provinile. Ale z čeho se tak provinil?

„Tady, posaď se,“ řekl alfa Gordon a odsunul prázdnou židli na druhém konci stolu. Jakmile jsem se posadila, rychle se vrátil na své místo na druhé straně stolu.

„Všechno nejlepší k narozeninám, Sage,“ pozdravila mě Annika s úšklebkem a zvedla obočí. Vypadala, jako by věděla něco, co já ne.

Ta záhada mě už zabíjela. Měla jsem nutkání se zeptat, co se děje.

„Co se děje?“

„Máš narozeniny, Sage. Připravili jsme pro tebe něco zvláštního, teď když jsi dospěla. Kromě toho, dnes večer se postavíš před bohyni Měsíce, abys přijala svou vlčici, že?“ odpověděla Erica.

„Nikdo z vás se ke mně od mého příchodu nechoval laskavě. Všichni jste se mnou zacházeli jako s otrokyní. Takže mi prosím odpusťte, pokud se mi těžko věří, že jste si všichni dali tu práci, jen abyste mi něco připravili k narozeninám,“ řekla jsem.

Místností se náhle rozlehl smích alfy Gordona. Zvedl šálek s kávou a usrkl si. „Vždycky jsi rychle chápala, co se děje,“ řekl a odhalil ďábelský úsměv, který nosil od chvíle, co jsem ho poznala. „Máš pravdu. Není to jen o tvých narozeninách a dospělosti. Myslím, že je čas, abys splatila všechnu tu laskavost, kterou jsme ti projevili od doby, co jsi zradila naši smečku.“

„Co tím myslíte?“ zeptala jsem se zmateně.

„Víš o mírové smlouvě mezi lykaním králem a všemi smečkami na tomto území, že?“ začal.

Samozřejmě, jsem si toho dokonale vědoma. Všichni alfové na tomto kontinentu souhlasili, že pošlou své dcery do harému lykaního krále, aby smečky ovládal a zabránil jim ve zradě království.

„A-ano,“ zakoktala jsem. Už jsem tušila, kam tím míří, ale stále jsem doufala, že se mýlím.

„No, měla bys být nadšená, že budeš reprezentovat naši smečku a ctít smlouvu, kterou naše smečka podepsala,“ pokračoval.

„Ale smlouva uvádí, že byste měli poslat svou nejstarší dceru.“ Zarazila jsem se, když mi něco došlo.

„Co si myslíš, že byl důvod, proč jsem tě adoptoval, Sage? Právě pro tento účel,“ řekl a potvrdil to, co se mi honilo hlavou od chvíle, kdy to zmínil. „Nejsem tak hloupý, abych poslal svou skutečnou dceru tomu divokému a bezcitnému králi.“

Vždycky mi vrtalo hlavou, proč mě adoptoval. Teď všechno vychází najevo. Podívala jsem se na Holta v naději, že v této hrozné zprávě uvidím nějaké světlo. Ale odmítl se na mě podívat.

„Zítra odjedeš do paláce. Nepokaz to smečce, Sage. Buď alespoň jednou užitečná,“ poznamenala Erica.

Zůstala jsem mlčet. Nemohla jsem ani polknout jídlo. Všechno, na co teď myslím, je Holt. Co s námi teď bude?

Alfa Gordon a Erica odešli hned po snídani. Museli zařídit nějaké věci na zítřejší zasnoubení. Využila jsem té příležitosti a promluvila si s Holtem. Možná má nějaký plán.

Annika byla ve svém pokoji a Holt se chystal odejít, když jsem ho zastavila, abych se mu postavila.

„Jaký máš plán, Holte?“ zeptala jsem se ho. „Můžeme spolu utéct. Nechme všechno za sebou, Holte. Miluju tě a ty miluješ mě. Myslím, že to je víc než dostatečný důvod, abychom se odstěhovali.“

Hlasitě si povzdechl, než odpověděl. „Udělej, co říká můj táta, Sage. Nemáme na výběr.“

Jeho odpověď mě překvapila. Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala. „Co tím myslíš?“ zeptala jsem se zmateně.

„Pokud nebudeš souhlasit, můj otec nebude mít jinou možnost než poslat mou sestru k tomu netvorovi. To nemůžu dopustit. Je to moje sestra,“ řekl.

Okamžitě jsem o krok ustoupila, když mi došlo, že si mě nevybere. „Takže je lepší, abych byla poslána k tomu, jak ty říkáš, netvorovi, než tvoje sestra, že?“

Rychle mě chytil za obě paže. „Je mi líto, že to tak dopadlo, Sage. Ale slibuju, že až se stanu alfou, získám tě zpět. Mám teď svázané ruce, Sage. Nemůžu s tebou utéct. Nemůžeš čekat, že všechno zahodím, jen abych byl s tebou. Musíš to pochopit.“

Zhluboka jsem se nadechla. „Máš pravdu. Omlouvám se. Neměla jsem tě o to žádat.“

Usmál se a pohladil mě po tváři. „Věděl jsem, že to pochopíš. Jen udělej, co po tobě můj otec žádá, dobře? Pokud tě lykaní král zavrhne, vezmu si tě zpět. Slibuju.“ Poté mi přitiskl rty na čelo a odešel.

Nebyla to dlouho, co Holt odešel, když jsem za sebou uslyšela hlas.

„Jak si vůbec dovoluješ žádat mého bratra, aby se vykašlal na svou rodinu a svou odpovědnost budoucího alfy této smečky. Musíš být mimo.“ Annika se ušklíbla, opřená o rám dveří.

„Nevíš, co mezi mnou a Holtem je. Milujeme se a já mu věřím.“

„Vážně? Řekl ti, kam teď jde?“ ušklíbla se.

„To nemusím vědět. Vím, že je to něco důležitého. Ale já Holtovi věřím.“

„Aha, takže tak?“ Pomalu se ke mně přiblížila a podala mi kus papíru. „To je adresa Emily,“ řekla.

„Kdo je Emily?“ zeptala jsem se zmateně.

„Je to Holtova snoubenka a jeho budoucí luna.“

Byla jsem zaskočená. Snažila jsem se před Annikou co nejlépe skrýt své překvapení. „To by neudělal. Slíbil, že si nevezme jinou lunu než mě,“ odpověděla jsem sebevědomě.

„Pokud jsi si tak jistá, proč je nenavštívíš? Přesvědč se sama,“ vyzvala mě.

„Nemusím. Věřím Holtovi.“

Pohrdavě se ušklíbla: „Tvá nevinnost tě zabije, Sage.“ Pokrčila rameny. „No, je to tvoje volba. Jen se snažím být milá, protože zaujmeš mé místo jako nová konkubína lykaního krále. Řekněme, že je to má odměna za tvou oběť,“ řekla, než mě nechala ohromenou stát v obývacím pokoji.

Několik minut jsem zírala na papír v ruce. „Holt by mi to neudělal. Věřím mu,“ zamumlala jsem.

***************