Vítr je jen jemným pohlazením na mé kůži, ale nedělá nic pro to, aby zchladil žár, který vře pod povrchem. Pot mi stéká po zátylku, zatímco stojím uprostřed louky, oči zavřené, pěsti zaťaté podél boků. Nyx přechází v mé mysli, její přítomnost je stálá, uzemňující síla.

„Zkus to znovu,“ nabádá mě, hlas má tichý, ale pevný. „Moc nad tím přemýšlíš. Prostě to ciť, Sadie.“

Zhluboka se nadechnu, pomalu