„Přestaň zírat,“ zamumlám a zatahám za lem svých šatů.

„Ani náhodou,“ řekne hlasem hlubokým a upřímným, jako by si ani neuvědomil, že ta slova vypustil z úst.

Panebože, proč se mi z toho tak rozbušilo srdce? Není to tak, že bych za ta léta nepotkala muže, kteří by na mě zírali, ale žádný z nich ve mně nevyvolal to, co ve mně vyvolává Alec. Možná je to tím, že je to můj druh, možná je to něčím jiný