Slyším, jak odchází. Tichý zvuk jeho kroků, mizející v chodbě, působí jako nůž, který se mi zavrtává hlouběji do hrudi.

Zády jsem přitisknutá ke dveřím, kolena se mi třesou, snažím se udržet pohromadě, ale ve chvíli, kdy se ticho protáhne příliš dlouho, se hroutím.

Nohy mi vypoví službu a já sklouzávám po dveřích dolů, dokud s tupým žuchnutím nedopadnu na podlahu. Slzy přicházejí rychle a nekonečn