Než se rozední, bolí mě nohy, pálí mě plíce a sotva stojím.

Nepamatuji si, jak dlouho jsem venku. Les je teď tichý; v bledém světle se začali probouzet ptáci. Ruce mám lepkavé a oblečení roztrhané.

Nic z toho necítím. Nic z toho nevnímám. Místo toho jsem prostě… prázdná. Otupělá. Jako bych měla v sobě duté prázdné místo tam, kde bývalo mé srdce a duše.

Pomalým tempem se obracím zpět k sídlu smečky