"Sakra, chyťte ji! Nenechte ji utéct!"

Z privátního pokoje vyrazila postava. Yvette si strčila čip do kapsy, její jemná tvář nejevila žádné emoce.

"Šéfová, doleva! Blíží se k vám!" zapraskal jí ve sluchátku Jakeův naléhavý hlas. Yvettiny oči, lemované dlouhými tmavými řasami, byly chladné a soustředěné. Bez rozmýšlení vyrazila sprintem doleva.

Čip, který měla u sebe, byl posledním mistrovským dílem Henryho Johnsona, vytvořeným s pečlivým úsilím před jeho smrtí.

Skončil na černém trhu a její tým přišel jen o krok pozdě, což umožnilo gangu, aby se ho zmocnil jako první.

Plánovali ho prodat zahraničním zájemcům, což by vážně ovlivnilo schopnosti země v oblasti výroby čipů.

Yvettin plán proběhl hladce; úspěšně čip získala.

Gang byl však neúprosný a nechtěl ho nechat uniknout bez boje.

"Vepředu je slepá ulička," zamumlala Yvette a přimhouřila své liščí oči.

"Cože?" ozval se ze sluchátka Jakeův panický hlas. "Jak to může být slepá ulička? To není možné!"

Yvette se nebála drsných protivníků, ale spíše bezradných spoluhráčů.

Ťukla jazykem o zadní stranu zubů a frustrovaně si povzdechla.

Najednou pocítila nutkání někoho praštit.

Na návrat teď nebyl čas. Bez váhání si svlékla bundu a čepici a hodila je do nedalekého odpadkového koše.

Rozpustila si dlouhé vlasy a vlnité kadeře jí spadly na ramena, čímž se její výrazné rysy staly ještě podmanivějšími a nezapomenutelnějšími.

"Je přímo před námi, nenechte ji pláchnout!" Výkřiky zezadu sílily.

Yvettin chladný pohled padl na muže nedaleko od ní.

Líně se opíral o zábradlí s rozepnutým límečkem. Kravatu měl volně přehozenou na jednu stranu, což mu dodávalo ležérní, a přesto podmanivé kouzlo.

Hlasy jejích pronásledovatelů se blížily. Yvette neztrácela čas a rychle k němu vykročila.

Když Wilson uslyšel blížící se kroky, jeho výraz potemněl. Kdo byla ta opovážlivá osoba?

"Potřebuju vaši pomoc." Zaslechl chladný hlas.

Když v ní poznal tu dívku z dřívějška, Wilsonova rozmrzelost vyprchala. V jeho podmanivých černých očích zajiskřila zvědavost.

"Co potřebujete?"

Dokud nebude Yvettina žádost nerozumná, pomůže jí.

Beze slova ho Yvette objala kolem krku a postavila se na špičky.

V příštím okamžiku byly její růžové rty blízko jeho.

Wilsonovy oči okamžitě ztemněly a ohryzek mu prudce poskočil.

Ale právě když se Yvettiny rty měly dotknout jeho, přitiskla mu na ústa palec a zabránila jejich spojení.

Wilson v tu chvíli nedokázal pochopit své emoce. Hrdlo se mu stáhlo, když si vzpomněl na nečekané chvění, které zažil při pomyšlení, že ho políbí.

Jeho výraz zvážněl. Nemohl uvěřit, že ho ta dívka takhle rozrušila.

"Kam zmizela?"

Gang, který ji pronásledoval, je spěšně dohonil, jen aby uviděl ty dva ve vášnivém objetí, jako pár šíleně zamilovaných.

V očích se jim mihl podezření a chystali se k páru přistoupit, když po nich přejel Wilsonův ledový pohled. Jeho podráždění bylo zjevné a vyvolalo v nich pocit strachu.

Jediným pohledem je dokázal zcela zastrašit. Členům gangu přeběhl mráz po zádech a zůstali jako přikovaní.

Člověk, který si mohl rezervovat nejlepší apartmá v Royal Pavilion, byl buď bohatý, nebo vlivný – rozhodně ne někdo, koho by si mohli dovolit urazit.

"Tady není. Budeme ji hledat jiným směrem."

Když Yvette viděla, že gang vyrazil jiným směrem, zamrkala svými dlouhými, natočenými řasami a stáhla paže z jeho krku.

Ustoupila o krok zpět a vytvořila mezi nimi odstup.

"Díky." Yvettin tón zůstal lhostejný, když se na svých štíhlých nohou vydala pryč.

Ale jen co udělala krok vpřed, pár velkých rukou ji stáhl zpět do objetí.

"Jak se opovažuješ mě zneužít a hned odejít?" Wilsonův hluboký, magnetický hlas jí způsobil mrazení v zádech, protože byl nevysvětlitelně svůdný.

Dodal: "Takhle pohodlně ti to vychází vždycky?"

Očekával od ní něco? Když Yvette sáhla do kapsy, aby mu nabídla peníze, uvědomila si, že u sebe nemá nic kromě toho čipu.

Když Wilson viděl její pokus ho uplatit, vytáhl telefon a zamával jí s ním před očima.

Rty se mu zkroutily do jemného, svůdného úsměvu, ze kterého jí přeběhl mráz po zádech, a v mžiku ji nalákal i uchvátil.

"Nechci peníze, jen mi tu nechte své číslo. Pozvěte mě na jídlo a budeme si kvit."

Yvette si pomyslela, že muž před ní je mazaný jako liška. Klopila zrak. Nerada dlužila lidem laskavosti. Vzala si tedy jeho telefon a nechala mu své číslo.

"Můžu už jít?" Yvette mu vrátila telefon, její úchvatné oči bez emocí.

"Ovšem." Wilsonův líný, magnetický hlas nesl nádech pobavení, jehož přitažlivost byla nepopiratelná.

"Příště."

Teprve když Yvette odešla, Wilson odvrátil zrak.

Na rtech mu pohrával slabý úsměv. Byl evidentně v dobré náladě.

Samuel se vynořil ze stínů a nemohl si pomoci, aby nevyjádřil svůj zmatek. "Pane Quinne, nemusel jste té dívce před chvílí pomáhat..."

Vzhledem k Wilsonovu postavení nemusel hrát Yvettinu hru, aby ji ochránil. Kromě toho byl známý tím, že je obrovský bacilofob. Jak mohl snést tak těsný kontakt s tou dívkou?

Zatímco nad tím Samuel dumal, Wilsonův pobavený hlas se ozval uvolněně. "Jo, udělal jsem to schválně."

Samuel byl v šoku, když to slyšel.

...

"Šéfová, jste v pořádku?" Když Yvette vyšla z brány Royal Pavilion, Jake spěšně vyběhl z auta.

Prohlédl si ji a s úlevou zjistil, že na ní nejsou žádná zranění.

"Díky bohu, že jste v pořádku, šéfová. Už jsem se chystal poslat lidi, aby vás zachránili! Je to všechno moje vina, že jsem spletl polohu..."

"Ať se to neopakuje."

Jake horlivě přikývl: "Slibuju, že příště už se to nestane, šéfová!"

Yvette už nic dalšího neřekla. Vytáhla čip z kapsy a hodila mu ho.

"Odnes to do laboratoře a nech je to zanalyzovat."

Jake čip spěšně chytil. Koneckonců, takový malý kousek technologie měl hodnotu miliard, takže s ním musel zacházet opatrně.

"Šéfová, vy se nebudete podílet na výzkumu? Lidé ve výzkumném ústavu neustále mluví o tom, že vás chtějí vidět. Touží po vašem vedení. Navíc, pokud se zapojíte vy, šance na úspěch bude ještě vyšší."

"Zastavím se v laboratoři, až budu mít čas," odpověděla Yvette lhostejně. Krátce nato obdržela žádost o zprávu na WhatsAppu.

Její soukromé telefonní číslo znalo jen pár lidí, takže bylo zřejmé, kdo si ji na WhatsApp přidal.