Když ještě žila Yvettina babička, Kayla Jonesová, hledívala na Yvette se stejnou něhou.

S jemným pohledem Yvette tiše odvětila: „Jsem ráda, že jste v pořádku.“

Když Martha naslouchala jejím slovům, nemohla se ubránit obdivu k Yvettině nadpozemské kráse a příjemnému hlasu.

Čím déle se na Yvette dívala, tím více si ji oblíbila a jen nerada pouštěla její ruku.

Ačkoli chtěla s Yvette mluvit, Martha teprve před chvílí nabyla vědomí a byla stále slabá. Už po několika větách začala lapat po dechu.

Když konečně dorazila sanitka, záchranář Marthu rychle prohlédl.

„Madam,“ oslovil ji. „Není to nic vážného, ale i tak vás musíme odvézt do nemocnice na další vyšetření. První pomoc této mladé dámy byla excelentní. Bez ní by to mohlo dopadnout mnohem hůř!“

Vděčnost v Marthiných očích se prohloubila. S velkým úsilím sundala z krku smaragdový přívěsek a jemně jej vložila Yvette do dlaně.

„Prosím, přijmi to, drahé dítě. Kdybys cokoliv potřebovala, můžeš za mnou kdykoliv přijít.“

Smaragdový přívěsek hřál Yvette v dlani. Bylo zřejmé, že to není obyčejný šperk.

Než mohla Yvette odmítnout, Marthu už pomáhali naložit do sanitky.

Dav, který zpočátku o Yvettiných schopnostech pochyboval, se na ni nyní díval s obdivem, když viděl výsledky jejího zásahu.

„Páni, ta mladá slečna se opravdu vyzná! Dokonce té staré paní zachránila život, je úžasná!“

„Přesně tak. Je tak mladá, a přitom tak šikovná. To je opravdu obdivuhodné!“

„Nejenže je šikovná, ale má i dobré srdce. Bez ní by ta stará paní mohla mít vážné problémy.“

Když Yasmin vycházela z nákupního centra, zaslechla chválu na Yvettinu adresu a nemohla si pomoci, aby se nešklebila.

Odmítala uvěřit, že by Yvette, holka, která se právě vrátila z venkova, ovládala nějaké lékařské dovednosti. Musela to být jen šťastná náhoda.

S pohrdavým odfrknutím sarkasticky poznamenala: „Yvie, vzhledem k tomu, že jsi přišla z venkova, asi nevíš, že ve městě je spousta podvodníků, zvláště když uvážíme bohatství naší rodiny.

Nedovol, aby tvé amatérské pokusy o medicínu způsobily naší rodině problémy!“

Její opakované zdůrazňování slov „naše rodina“ jasně dávalo najevo, že Yvette za její součást nepovažuje.

Yvettina jemná tvář zůstala bez výrazu; ani se neobtěžovala věnovat Yasmin jediný pohled a rázně zamířila dovnitř obchodního centra.

Yasmin, rozzuřená tím, že ji ignoruje, vybuchla vzteky. „Yvette, slyšela jsi mě?“

Znovu zařvala: „Yvette, jak se opovažuješ mě ignorovat?“

„Moc mluvíš.“ Yvette se zastavila, její liščí oči chladně zasvítily a v Yasmin to vyvolalo pocit strachu.

„Jsi příliš hlučná.“ Stačil jediný pohled a Yasmin ucítila, jak jí mráz běhá po zádech; bezděčně o krok ustoupila.

„Přestaň mě obtěžovat,“ pronesla Yvette, když sledovala, jak Yasmin couvá. Yvette brzy pokračovala v cestě.

Yasminin výraz v okamžiku potemněl a rty se jí chvěly odporem.

Nemohla uvěřit, že ji zastrašila Yvette, která přišla z venkova!

Yasmin také nedokázala přestat přemýšlet, kde Yvette vzala ten smaragdový přívěsek, protože vypadal cenně.

Kdyby se jí tak dostal do rukou.

…

Uvnitř obchodu personál vedl Irwina a Yaru, aby si prohlédli společenské oděvy. Yvette se objevila krátce poté.

Když zaměstnanci viděli Yvettino prosté oblečení, usoudili, že je to jen chudá příbuzná, která se táhne s Yarou. To platilo dvojnásob vzhledem k instrukcím, které jim dala Yasmin.

Koneckonců, Yasmin byla nejhýčkanějším členem rodiny Murrayových. Nemohli si dovolit ji urazit. Pokud chtěla, aby si vzali Yvette na mušku, neměli jinou možnost než poslechnout.

„Hej, co si myslíš, že tu děláš? Kdo tě nechal takhle nakráčet dovnitř? Tohle je luxusní obchod, ne místo pro venkovské balíky, jako jsi ty. Kazíš nám pověst a špiníš nám to tu!“

„Musíme to tu pořádně vyčistit, abychom se zbavili toho venkovského smradu.“ S hanebným úšklebkem popadla jedna ze zaměstnankyň láhev s dezinfekcí a namířila ji Yvette do očí.

Yvettiny reflexy byly impozantní. Popadla ženu za zápěstí a rychle přesměrovala sprej, takže místo toho zasáhla obličej a oči oné ženy.

Její tón zůstal klidný a vyrovnaný, když se zeptala: „Už je to dost čisté?“

„Au!“ Dezinfekce byla k pokožce a očím agresivní, což ženu donutilo vykřiknout bolestí. „Moje oči! Pálí to!“

Yasmin, která šla v těsném závěsu, sledovala scénu se stále zlomyslnějším úmyslem.

Považovala je za neschopnou bandu, protože nezvládli ani tak jednoduchý úkol, jako je šikana té mizerné Yvette.

„Yvie, jak jsi jí mohla takhle nastříkat dezinfekci do očí?“ Yasmin hlasitě vykřikla a vzhledem k rozruchu, který v obchodě právě nastal, se přidal dav lidí. Okamžitě Yvette odsoudili.

„Vypadá tak hezky a nevinně, ale jak může být tak zlá?“

„Přesně tak! Stříkat někomu dezinfekci do očí, to je čiré zlo!“

„Přesně, nemá vůbec žádné vychování ani slušnost.“

Čím drsnější byla kritika vůči Yvette, tím větší uspokojení to Yasmin přinášelo.

Nepřála si nic jiného, než aby si Yara a Irwin uvědomili, že Yvette není nic víc než venkovská holka, a aby ji v porovnání s Yasmin vykreslili jako pouhého vetřelce.

Když si zaměstnankyně všimla, že se všichni staví na její stranu, vrhla na Yvette škaredý pohled a rychle si setřela slzy, hrajíc oběť. To v lidech vyvolalo jen soucit a dav byl na Yvette ještě více naštvaný.

Yasminin tvář zůstala bez výrazu. Využila příležitosti, vystoupila vpřed a nasadila masku laskavosti.

„Yvie, měla bys všem říct, že svých činů lituješ. Když to bude upřímná omluva, všichni ti odpustí!“

Yvette zvedla své podmanivé oči, tón měla lhostejný. „Ano, teď toho lituji.“

To bylo přesně to, na co Yasmin čekala.

Uspokojení v jejích očích se prohloubilo. Donutit Yvette omluvit se přede všemi by pro ni mělo být dostatečně ponižující!

„Přiznání chyb je prvním krokem k nápravě, Yvie. Měla bys se jí hned teď omluvit a požádat o odpuštění…“

Avšak Yasminina slova uťala Yvettina netrpělivost. „Lituji toho, že jsem předtím nestříkala dost. Měla jsem jí prostě vylít do krku celou láhev dezinfekce.“

Yvettin tón byl naprosto drsný.

Dav byl ohromen, chvíli jim trvalo, než její slova zpracovali, a pak se rozzuřili ještě víc.

„Je to ztracený případ!“

„Jo, co za rodinu vychovalo takové dítě?“

„Je tak mladá, a přitom má tak zlé srdce!“