Pokud šlo o Yvette, byl Wilson jako klíště. Jela do základního tábora jen na krátkou chvíli, ale on cítil potřebu ji následovat.

Samuel se neubránil tomu, aby Wilsona v duchu tiše nekritizoval, ačkoliv by se to nikdy neodvážil vyslovit nahlas. Místo toho uctivě přikývl.

"Ano, pane Quinne."

Wilson přimhouřil oči a vyzařovala z něj nezaměnitelná aura nebezpečí, ze které Samuelovi přeběhl mráz po zád