Toby Star

Toby dorazil zpět do smečky Hvězdného svitu příštího rána, slunce se sotva přehouplo přes vzdálené hory. Odjížděl z domu dost brzy na to, aby byla Bailey ještě vzhůru. Ale když se snažil nepozorovaně vyklouznout, čekal na něj v kuchyni Roger. Seděl tam se silným, kouřícím šálkem kávy na stole před sebou, vedle něj netknutá kniha. Pohled, který se zdál dost nevinný. Dokud si Toby neuvědomil, že s ním Roger chce probrat ještě něco.

Podmínku za to, že pomůže hledat důl na měsíční rudu. Toby poznal, že mu bylo nepříjemné žádat o to, o co žádal. A že i kdyby Toby řekl ne, Roger by s jejich původní dohodou pravděpodobně i tak souhlasil. Ale až příliš dobře chápal, že blaho smečky je vždy na prvním místě. I s tou žádostí měl k Rogerovi nově nalezený respekt. V duchu děkoval rodičům, že ho přesvědčili, aby se s Rogerem spojil.

Jakmile dorazil zpět, jeho bratr Rex svolal schůzi smečky. Ne aby diskutovali o měsíční rudě, ale aby vedli debatu o stavbě nového společenského centra, které budovali uprostřed města. Místo, které mělo fungovat jako centrum pro jejich vesnici. Místo, kde by se všichni mohli scházet a pro budoucí oslavy. Jejich smečka se v posledních měsících zaměřovala na sjednocení, na posilování vztahů mezi všemi.

A to centrum mělo sloužit i jako nové tréninkové středisko. Záměrně tajný způsob, jak všechny nadchnout pro výcvik a nevědomky je připravit na boj, kdyby pátrání po dole na měsíční rudu nešlo podle plánu.

Během schůze bylo společenské centrum na seznamu Tobyho priorit nízko. Věděl, jak je důležité, jak důležitý je výcvik smečky, ale jeho mysl ho stále táhla ke konverzacím s Rogerem. K dolu a pátrání po něm. Jejich Beta, Eric, který byl jediným dalším člověkem na schůzi, o měsíční rudě nevěděl. Vše, co chtěl, bylo předat nové informace Rexovi, aby vytvořili plán pro spolupráci se smečkou Jasného nebe.

„...plány jsou hotové, vše, co teď potřebujeme, jsou dobrovolníci, aby se začalo stavět. Ericu, to nechám na tobě,“ řekl Rex. Na to, že v tom byl nový, musel Toby uznat, že Rex byl skvělý v delegování. Vypadalo to, jako by Rex dělal tohle – vedení – už dlouho.

Eric souhlasil a ptal se na další otázky ohledně stavby, ale Toby konverzaci nevnímal. Neuvědomoval si, jak moc se stres z jeho myšlenek projevuje v jeho tváři, dokud Rex neřekl: „Ericu, k tomu se vrátíme později. Zdá se, že můj bratr by raději hloubal, než pomáhal organizovat.“

Eric potlačil uchechtnutí, když viděl Tobyho vražedný pohled na Rexe, a rychle se omluvil. Rex se líně otočil k Tobymu: „Tak jo, uši jsou pryč. Co ty starosti ve tvém obličeji? Zase tě odmítla nějaká holka?“

Toby po něm střelil netrpělivým pohledem. Dnes ráno neměl náladu na vtipy. „Včera v noci jsem se sešel s Rogerem. Byl tou rudou překvapený stejně jako my, možná i víc.“

Rex přikývl: „Takže to znamená, že Jasné nebe o dolu neví, což je dobře.“

„Je to dobře, ale taky nás to vrací na bod nula. Roger si není jistý, kde by ten důl mohl být, říkal, že ty ostatní byly zničeny,“ řekl Toby. „Souhlasil, že nám pomůže a udrží to v tajnosti před svou smečkou.“

„I před svým Alfou?“ zeptal se Rex se zvednutým obočím.

„Ano, zdá se, že Roberta Turnera taky zrovna nemusí.“

„Chytrý chlap,“ uvažoval Rex. „Takže, co teď?“

„Toulavý neměl žádné značení, takže myslím, že se dá s jistotou říct, že byl sám. Nejspíš náhodou narazil buď na důl, nebo to možná ukradl jiné smečce.“

Toby si promnul zátylek. „Ptal se na toho toulavého, kterého jsme našli. Řekl jsem mu všechno, co víme. Nicméně mám obavy, že ten toulavý byl součástí smečky, o které nevíme. Ale ten most přejdeme, až k němu dojdeme.“

„Toulavý neměl žádné značení, takže myslím, že se dá s jistotou říct, že byl sám. Nejspíš náhodou narazil buď na důl, nebo to možná ukradl jiné smečce,“ nadhodil Rex.

„Správně, a proto jsem mu řekl, že musí připravit svou smečku. Začít trénovat pro případ, že se toulaví a konkurenční smečky o rudě dozvědí, nebo už vědí,“ odmlčel se Toby. „Má to jeden háček. Než jsem odjel, požádal mě o laskavost. Nebo spíš podmínku za to, že nám pomůže.“

Rex vypadal překvapeně a otevřel ústa, ale Toby pokračoval dřív, než mohl promluvit: „Vypadá to, že Jasné nebe je v obrovském dluhu. Hlavně kvůli nadměrnému utrácení jejich Alfy. Roger řekl, že když jim půjčíme peníze, abychom jim pomohli dluh zmírnit, pomůže nám hledat rudu.“

Rex se zasmál: „To mě nepřekvapuje. Jejich Alfa je vážně potopil, co?“

Toby na potvrzení přikývl: „Slíbil, že nám to splatí, ale řekl jsem mu, že pomoc při hledání rudy je dostatečná platba. Navíc, s tím dolem bychom si o peníze nemuseli dělat starosti, jen –“

„O nenasytné toulavé a konkurenční smečky,“ dokončil za něj větu Rex a zvedl obočí.

Toby si zkřížil ruce na prsou, mezi obočím se mu vytvořila vráska. „Přesně tak. Plán pro teď je pracovat uvnitř Jasného nebe; mají skoro všechny zbývající texty o historii dolů. A bude snazší na vše dohlížet, když budeme pracovat v obou smečkách. Budeme vědět, jestli na některé území vstoupí nějací toulaví nebo o jednáních s okolními vesnicemi.“

„A budeme moct otravovat toho jejich Alfu,“ zazubil se Rex při té představě.

„Proto to neděláme,“ připomněl mu Toby. Rex si vždycky užíval boj, dokazování své síly. Ale na to teď nebyl čas ani místo. „Jsme teď s nimi ve spojenectví, i když je to s jejich Betou. Uděláme svou práci, najdeme důl a to je vše.“

„Víš, mohl by ses taky někdy bavit,“ popíchl ho Rex.

Tobyho myšlenky se krátce vrátily k Bailey. Část jeho já cítila vinu, že se to ráno nerozloučil, i když si připomínal, že k tomu nebyl důvod. Nic jí nedlužil a ona jemu taky ne. Ale přesto mu cestou domů v mysli utkvěly její jasně smaragdové oči, její úsměv. To trapné setkání v pokoji pro hosty. Nebyl čas na to myslet.

„Můžeš se chovat dospěle aspoň jednou v životě?“ zeptal se Toby. „Vracíme se tam v sobotu a musíme zapadnout, být uctiví. I k Robertovi.“ Na to poslední slovo dal důraz, vědom si toho, že navzdory Rexovým vůdčím schopnostem byl respekt jeho jedinou slabinou.

Rex v odpověď zíral: „K Rogerovi? Ano. K nevinným lidem ve smečce? Rozhodně. Ale k Robertovi…“ Odvrátil zrak a na tváři se mu vytvořil uličnický úškleb.

Toby ho lehce bouchl do ramene, oči mu zastřela vážnost: „Myslím to vážně. Robert, ze všech lidí, musí zůstat v nevědomosti. Mohl by to všechno zkazit. Pokud nebudeme opatrní, budeme to my, koho z toho obviní. Máma a táta by byli naštvaní.“

Při zmínce o jejich rodičích Rexův ďábelský postoj opadl. Jeho jediné slabé místo, a Toby to věděl.

„Dobře, dobře,“ Rex zvedl ruce v obranném gestu a napodobil nevinný úsměv. „Budu se chovat vzorně.“

„Uvěřím tomu, až to uvidím,“ odsekl Toby.

Rex protočil oči: „Měj trochu víry ve svého bratra, svého Alfu.“

„Já jsem taky Alfa, mohl bych říct to samé tobě,“ rýpnul si Toby.

„Asi jo,“ zamumlal Rex a pak se narovnal a změřil si Tobyho: „Jak plánujeme infiltrovat Jasné nebe, aniž by pojali podezření? Co je tuhle sobotu?“

Toby vytáhl z kapsy pozvánku, kterou čmajznul z Baileyiny kuchyně. Pozvánku na oslavu jejích jednadvacátých narozenin. Rex zvedl obočí, ohromen. Vytrhl pozvánku Tobymu z rukou a dramaticky četl nahlas: „Jste srdečně zváni na oslavu 21. narozenin Bailey Harrisové.“

Rex se podíval na Tobyho s potměšilým úsměvem na tváři: „Bailey Harrisová? Je hezká?“

Toby si vzal pozvánku zpátky: „Je to Rogerova dcera. A její přítel je syn Alfy.“

„Teda, bratře, musím říct. Jsem ohromen,“ nasadil Rex posměšně hrdý výraz. „Podívejme se na tebe, jak kazíš večírek mladé holce pro svůj vlastní prospěch.“

Toby se nad tím tvrzením zamračil. V mysli se mu vybavila Baileyina tvář. Nemohl popřít, že byla krásná. A milá. A že její přítel se k ní choval hrozně, alespoň podle toho, co viděl. Nezasloužila si, aby jí zkazili oslavu, nebo jakoukoli část života, kvůli záležitostem smečky.

„Takhle to není a ty to víš,“ řekl Toby a protočil oči nad bratrovým křenícím se obličejem. „Je to příležitost získat informace. Promluvit si v soukromí s Rogerem, aniž bychom vzbudili další podezření. A pokud je jejich smečka v takových dluzích, jak Roger tvrdí, můžeme zjistit, co přesně jejich Alfa dělá špatně.“

„Vloupat se tam zevnitř,“ usmál se Rex uznale. „Líbí se mi tvůj styl, brácho.“