Polly pevně zabalila rozklepanou Bailey do velkého županu. Klečela před ní na posteli a snažila se ji probrat z šokovaného omámení, ve kterém se nacházela.

„Bailey, zlato, podívej se na mě,“ prosila Polly a upírala pohled do těch prázdných zelených očí, které zíraly upřeně do zdi.

Pak dovnitř vstoupily Jenny a Leah; jakmile jejich pohled padl na Bailey, v tvářích se jim zračilo vyčerpání i obavy.