Kapitola 9: Má nádherného ptáka

Brianna

"Moc se omlouvám, vůbec jsem netušila, že to stojí tolik, já… já na to nejsem zvyklá," koktala jsem a mávla rukou kolem sebe na všechen ten luxus.

Callan vklouzl rukama do kapes svých společenských kalhot, rozšířil ramena a využil své výšky, aby na mě na pohovce shlížel.

"Chutnalo ti?" překvapil mě svou otázkou.

Podívala jsem se na svou téměř prázdnou sklenici a jako správná venkovanka, kterou jsem byla, jsem přikývla. Oblízl si rty, a to vyslalo vlnu horka mým tělem od tváří až dolů, k mému pulzujícímu středu. S krátkým kývnutím se otočil na podpatku a vyrazil nahoru po svém luxusním levitujícím schodišti, a já se konečně nadechla teprve ve chvíli, kdy mi úplně zmizel z dohledu. Byl naštvaný, nebo mu to bylo fuk? Na věci vůbec nijak nereagoval a pro někoho, kdo nedával najevo žádné emoce, ani jejich náznak, to bylo neuvěřitelně matoucí. Jeho tvář i hlas byly tak vážné a hluboké, že bych ho musela vidět rozzuřeného, abych to poznala.

Sáhla jsem po posledním doušku vína a vychutnala si ho, než jsem se zvedla, abych uklidila ten svůj nepořádek. Bylo mi řečeno, že je to velmi náročný člověk, a já ho nechtěla naštvat jídlem rozloženým na stole. Umyla jsem sklenici, uložila ji zpátky tam, kde jsem ji našla, a posbírala zbytky, ze kterých jsem nejdřív bratrovi přichystala talíř. Udělala jsem jeden i pro Callana, když už jsem chystala i pro Bryce. Zbytek jídla jsem uklidila, a talíř jsem nechala přikrytý na lince, abych se mohla vydat najít Callana a říct mu, kde si ho může vzít.

Film v televizi už jsem dávno vypnula, nevypadal zrovna jako velký fanda a nechtěla jsem si uzurpovat jeho obývák. Můj otec nesnášel, když se v domě pustila televize s čímkoli jiným, než co chtěl sledovat on. A teď, když je doma, jsem chtěla odejít do svého pokoje a dát mu prostor, ale nejdřív jsem mu musela říct, že na něj čeká jídlo. Vyšla jsem po schodech a prošla do poloviny chodby, než jsem se zastavila v nejistotě, co dál. Mám počkat, až vyjde z pokoje, nebo mám zkusit zaklepat? Dveře do jeho ložnice však byly dokořán. Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se prostě jít až k nim. Zůstanu jen stát u dveří, nevejdu dovnitř ani nic podobného.

Mám malé nohy a našlapuji tiše, vím, jak mi už několikrát říkali, že se po domě pohybuju jako duch, a léta tréninku ze mě udělala někoho neviditelného, ale občas zapomínám, že na to lidé nejsou zvyklí. Když jsem se objevila ve dveřích, bylo mi jasné, že mě neslyšel přicházet. Věděla jsem to, protože jsem nakráčela k jedné z těch nejhorších chvil, do jakých jsem se mohla připlést. A já, místo abych zareagovala jako normální lidská bytost v šoku a v rozpacích zkrátka utekla, zastavila jsem se a civěla.

V té o dost ležérnější verzi svého obleku – sako sundané a rukávy vyhrnuté k loktům – měl kalhoty sice na sobě, ale byly rozepnuté. Opíral se o maskulinní čelo své obrovské postele a v ruce držel svého ptáka. Pokud jsem si nebyla jistá, že je to pravý muž, teď už to vím naprosto jasně. Tento vysoký, svalnatý, pohledný a děsivý muž nebyl jen nádherný, vážný a klidně i zlý. Byl teď ve své dlani v plné erekci a měl ten největší a nejpřitažlivější penis, jaký jsem kdy viděla. Neměla jsem na něj civět, když jsem vešla do něčeho, co zjevně nebylo určeno pro mě, měla jsem zavřít oči, omluvit se, lapat po dechu, nebo udělat jakoukoli normální lidskou reakci, ale neudělala jsem to.

V jedné ruce svíral telefon, zatímco druhou se hladil, ale jakmile se ve dveřích objevila moje postava, telefon upustil. Přitom si ale nepřestal ptáka honit; jen jeho oči vystřelily k těm mým a sálalo z nich teplo, ačkoli jsem si nedokázala k tomu přiřadit žádnou konkrétní emoci. Jeho oči plály a my oba v tu chvíli zůstali jako v bublině. Oba jsme měli na výběr, já mohla utéct, ale on taky mohl přestat. Ani jeden z nás to neudělal, jeho pták byl ztopořený, tlustý a dlouhý a žalud naběhlý, zatímco jeho potetovaná ruka postupovala od kořene k špičce v dlouhých plynulých tazích. To všechno za neustálého soustředění se na mě, jak ho sleduju. Když se pak kousl do rtu, moje nitro zaplavila vlna a já cítila, jak mám kalhotky ve vteřině promáčené.

Jasně, už jsem viděla muže, ale rozhodně ne takhle. Vzduch v mých plicích se zasekl a srdce mi tlouklo tak zkurveně rychle. Tohle mě nikdy nepřitahovalo, pohled na muže, jak sám sebe uspokojuje, ale u Callana jsem od něj právě teď nedokázala odtrhnout zrak. Když si to začal dělat s větším nasazením, hlava se mu zvrátila mírně dozadu a z úst se mu vydral neuvěřitelně sexy zvuk. Při pohledu na něj se mi pootevřely rty. Přála jsem si, aby byl úplně nahý a já mohla vidět vše, co se skrývalo pod oblečením. Viděla jsem napjaté svaly na jeho pažích a byl to neuvěřitelný pohled. Měl viditelně žilnatá předloktí, která byla navíc plná tetování. Nedokázala jsem se na to soustředit, zvlášť ne, když si přede mnou honil ptáka a oči upíral celou dobu na mě, a ne na sebe.

Chtěla jsem se dívat, až se udělá, z napjatého držení těla a jemného zdvihání boků jsem na něm viděla to narůstající vzrušení uvnitř, ale pak jsem zezdola uslyšela cinknutí, které jasně prozradilo, že se Bryce vrátil domů. Teď jsem jen zalapala po dechu a utekla. Teprve až když jsem za sebou zavřela dveře do svého pokoje a svezla se po nich na zem, uvědomila jsem si pravou váhu toho, co jsem právě udělala. Bože, co jsem si myslela? Právě jsem se, jako pitomá malá holka, koukala, jak si nejlepší kamarád mého bratra honí péro. Civěla jsem na toho jeho krásnýho ptáka jako bezmocný hlupák; on mě sice nezastavil, ale na druhou stranu, on vlastně nikdy na nic nereaguje. Možná byl v šoku nebo se styděl, ne, to nebyl, ale já ano. Jak se mu teď asi podívám do očí?

S každou vteřinou, kdy jsem si dokázala utřídit myšlenky, na mě dopadla závažnost situace ještě těžčeji. To bylo očividně něco, co jsem nezvládla, dokud jsem stála v těch jeho otevřených dveřích. Chci říct, nechal si otevřené dveře, takže mi nemůže vyčítat, že jsem ho pozorovala. Pokud se chtěl uspokojit, měl si dveře zavřít, on je ale nechal otevřené. Opravdu chtěl, abych to viděla? Vím, že jsem vůbec neměla tou chodbou chodit, bratr mi to výslovně řekl, ale i tak, jak jsem mohla tušit, co tam uvidím.

Nesnášela jsem, jak jsem z toho byla vzrušená, přesně jako nějaké zvíře v říji. Zrudlá jsem ve svém zamčeném pokoji těžce oddechovala a nemohla ani zavřít oči, abych ho neviděla – jeho velkou, potetovanou ruku projíždějící nahoru a dolů po jeho plné délce. Každý jeho kousek, ani si nedokážu představit, co by s tím dokázal udělat. Málem jsem vyletěla z kůže, když se ozvalo zaklepání na dveře.

"Ano?" vyhrkla jsem až moc rychle a následovala několikavteřinová pauza, která mě znervóznila k zbláznění, dokud se neozval bratrův nenápadný hlas.