Kapitola 8: Je samotným ztělesněním hříchu

Brianna

"Ano, to všechno zní dobře, jsem pracovitá," ujistila jsem ho. Zaveri se roztomile ušklíbl, plácl se do stehen a pak si po nich promnul ruce.

"O tom nepochybuji, vůbec se nebojím," prohlásil.

Při bližším zkoumání jsem si všimla, že má v nose jemný piercing v podobě kroužku, a přes jeho tričko a kraťasy jsem na rukou a nohou viděla začátky několika tetování. Čím víc jsem si ho prohlížela, tím víc mi docházelo, že je vlastně opravdu pohledný, a navíc byl i milý, ačkoliv si nejsem jistá, jestli to bylo kvůli mně, nebo kvůli mému bratrovi.

"Každou vteřinou by tu měla být moje sestra – mé dvojče," informoval nás, a já jsem se na ni těšila.

Vše, co jsem o ní dosud slyšela, pocházelo od Bryce, a ten mi tvrdil, že jeho budoucí žena je neuvěřitelně sexy. Zaveri mě provedl po salonu, a než jsme se vrátili zpátky do přední místnosti, Bryce a Sandra už vedli trochu koketní rozhovor.

Byla odbarvená na popelavou blondýnku se stejným mírně nahoru posazeným nosem jako její bratr. Měla taky tmavé oči a linky vytažené do černých křidélek. Měli stejné lícní kosti, ale ona měla ještě víc tetování než její bratr. Z jejího oblečení bylo vidět, že je má snad všude. Byla také velmi hezká, takže jsem chápala, čím mého bratra tolik přitahuje. Měla taky hodně viditelných piercingů, „angel bites“ a piercing pod obočím, a její rty byly plné a krásně zaoblené.

"Ahoj, to je ona?" usmála se okamžitě, jakmile mě spatřila.

Nebyla sice nijak zvlášť vysoká, ale byla o pár palců vyšší než já. Měla na krku vytetovaného páva nebo co, a člověk by si myslel, že jí to ubírá na kráse, ale ne. Naopak to dokonale doplňovalo její auru, já bych si něco takového nikdy nemohla dovolit. Už teď poznám, že je to drsňačka.

"Ahoj," hloupě jsem zamávala.

"Ehm, děkuju, že mě tu necháte pracovat," řekla jsem jí a jejímu bratrovi.

"Cokoliv pro tohohle muže. On a jeho kamarád nás drží nad vodou," vtipkovala s ohledem na to, kolikrát už se tu nechali tetovat.

Neviděla jsem bratra bez trička ani tak něco, takže nevím, kolik měl tetování, ale moc jich vidět nebylo.

"Máme ještě několik dalších zaměstnanců, ale s těmi se seznámíš časem. Prozatím si myslím, že jsme ti ukázali všechno. Sandro, chceš s ní domluvit pracovní dobu? Nejsem si jistý, kolik hodin chceš pracovat," řekl Zaveri, když se ke mně v přední místnosti otočil v půlkruhu, který jsme tvořili.

Podívala jsem se na bratra, ačkoli nevím proč. Vždycky si své záležitosti vyřizuju sama, ale oni se na něj neustále dívali a hledali schválení, tak jsem omylem udělala totéž.

"Nemusíme to přehánět, ať chodí jen v ty nejrušnější dny." Bryce pokrčil rameny a dvojčata se na sebe podívala; jako by spolu mluvila nějakou podivnou telepatií dvojčat.

"V úterý, i když soboty bývají vždycky nejrušnější. Čtvrtky a soboty jsou u nás špička." Oči mi létaly mezi nimi oběma kvůli té sbormluvné odpovědi.

"To zní dobře, tři dny v týdnu," šťouchl do mě bratr. Já jen přikývla. Prokazovali mi laskavost.

"Otevírací doba je od jedenácti hodin ráno do sedmi večer. To všechno zjistíš, až nám začneš plánovat termíny," dodal Zaveri.

"Upřímně si nemyslím, že bys tu musela být celých osm hodin denně, aniž by ses začala nudit. S tím, co ti dáme na starost, myslím, že ti to od jedné do sedmi bude vyhovovat nejvíc," řekla Sandra a její bratr se podíval na ni, pak na mého bratra a nakonec na mě.

"Ledaže bys potřebovala hodiny navíc kvůli penězům, jestli ne, má pravdu. Nemusíš tu trčet celou dobu." Souhlasil s ní a můj bratr přikývl.

Připadalo mi to jako obchodní transakce, což mi ovšem plně vyhovovalo. Nechtěla jsem být zavalena prací. Konečně jsem měla pocit, že tu mohu také začít skutečně žít. Tolik let jsem tvrdě dřela; v posledních letech jsem si v obou školách i v práci strhala zadek, a ještě předtím jsem přežívala díky práci, na kterou jsem nebyla pyšná, a žila s chlapem, který pro mě nebyl dobrý. Byl to zkrátka dlouhý boj, ale možná se teď konečně nadechnu trochy čerstvého vzduchu. Bryce mi řekl, že má dost pro nás oba, řekl, že už si můžu odpočinout. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem něco takového slyšela. Byl to příjemný pocit.

"No, vzhledem k tomu, že je dnes pondělí, hádám, že chcete, abych nastoupila zítra?" Přešla jsem rovnou k věci, a když přikývli, všechno jsme dohodli a strávili s nimi ještě pár minut popovídáním. Takže teď pracuju v tetovacím salonu. Jak zajímavé.

Když mě bratr vysadil zpátky v Callanově domě, zůstala jsem zase sama. Nevím, kam chodil, ale byl pořád někde v trapu, a Callan zrovna tak. Rozhodla jsem se strávit večer s čínským jídlem z donášky, sklenkou červeného vína a Sexem ve městě na obří ploché televizi v tomhle obrovském obýváku. Nohy jsem měla zastrčené pod sebou na gauči a na stehně jsem balancovala se sklenkou vína na dlouhé stopce.

Smála jsem se nahlas, ale smích se mi zasekl v krku, když mi došlo, že to cinknutí výtahu znamená, že někdo vešel. Ohlédla jsem se za sebe do vstupní haly a ztuhla. Callan právě vstoupil do foyer v tmavém obleku a bílé košili s rozepnutým límcem, bez kravaty. Právě telefonoval, takže zpočátku ani nevzhlédl, ale jakmile ucítil mou přítomnost, oči mu vystřelily nahoru a střetly se s mýma. Všechny ty tmavé vlasy na jeho hlavě, svraštělé obočí, řasy a vousy, to všechno vrhlo stíny na jeho pohlednou tvář a tvořilo jakousi kápi nad jeho pronikavýma, svůdnýma očima. Nemyslím si, že by muž mohl vypadat dokonaleji než on. Pokud je Satan sochařem, tak Callana Harolda rozhodně vytesal ze samotného ztělesnění hříchu.

I když se zastavil uprostřed kroku, jeho držení těla bylo stále vzpřímené a hrdé, pevné a jisté. Zasunul si telefon zpět do kapsy, boty mu cvakly o podlahu, když udělal těch pár kroků nutných k tomu, aby mohl pokračovat do místnosti.

"Ahoj," pískla jsem. Očima mě přejel, pak se podíval na svůj konferenční stolek pokrytý několika krabičkami s jídlem a já naprázdno polkla.

"Nabídni si, jestli chceš jíst," nabídla jsem mu. Udělal ke mně jeden a pak i druhý krok, a to bylo to nejblíž, co se ke mně kdy dostal. Byl jen pár stop ode mě, stál přímo přede mnou místo toho, aby mířil ke schodům, k nimž jsem si myslela, že zamíří.

"Ty k vínu za pět tisíc přikusuješ jídlo za pět stovek?" Jeho hluboký hlas zněl jako med nalitý na štěrk. Oči se mi rozšířily a já sklopila zrak na skleničku na svém stehně.

"Ono stojí tolik?" byla jsem v šoku. Nereagoval.

Jen se na mě díval se stále stejným kamenným výrazem a mě to dělalo neskutečně nervózní, ale zároveň jsem si připadala hrozně provinile.