„Pane, spletl jste si osobu.“ Sophie mu vytrhla ruku ze sevření.

Caleb se zamračil. Vypadá to, že nám ještě neodpustila.

„Sophie, vím, že nás nenávidíš. Tehdy jsme neměli jinou možnost.“ Snažil se ji přesvědčit, aby změnila názor.

„Neměli jste jinou možnost? Ha! Tehdy jste se rozhodli,“ vysmívala se Sophie.

„Sophie, děda je zpátky. Chce tě vidět. I kdybychom se mýlili my, děda je nevinný. V poslední době se mu moc nedaří.“ Caleb věděl, že Josiah byl jediný z rodiny Tannerů, na kterém Sophii záleželo.

„Rozumím. Navštívím ho.“

Jak se dalo očekávat, Sophie povolila, když zmínil Josiaha.

Řekl jí: „Děda mi řekl, abych tě svezl domů.“

„Dostanu se tam sama.“ Sophie nechtěla s ním ztrácet čas.

Zpátky ve svém domě v Horingtonu Sophie zapnula notebook a napsala řadu kódů. Poté, co získala, co chtěla, je poslala do Oddělení pro integritu veřejné správy.

Percy Keyes, co? Tyto informace stačí k tomu, aby ho poslaly do vězení! Je to jen odpad, soudě podle činů jeho syna.

Pak si začala balit věci.

Po vystoupení z letiště si Sophie vzala taxi do hotelu, který si dříve rezervovala. Možná souhlasila s návratem, ale nehodlala bydlet v rezidenci Tannerových.

V hotelu se přihlásila a šla do svého pokoje, aby se osprchovala. Osvěžená si zavolala taxi do rezidence Tannerových.

„Mami, říkala jsi, že Sophie se vrací?“ Willowin výraz ztuhl poté, co se dozvěděla o Sophiině návratu.

„Tvůj děda řekl Calebovi, aby ji přivedl domů.“ I Charmaine zuřila.

„Co chce děda? Po tom, co udělala Sophie, si lidé stále šeptají za mými zády! Teď, když je zpátky, lidé začnou říkat, že dcery rodiny Tannerových jsou…“

Sophie vstoupila do domu, než Willow dokončila větu. Je jasné, že Sophie slyšela všechno.

Willow se stejně nebála, že ji uslyší.

„Sophie, jak můžeš být tak nestydatá? Kdybych byla tebou, okamžitě bych si v hanbě vzala život!“ Willow opovrhovala. „Pokud ti je to líto, můžeš si vzít život hned teď.“

„Kde je děda?“ Sophie ji nápadně ignorovala. Koneckonců, vrátila se, aby navštívila svého dědečka, protože si to přál.

Vlna zuřivosti se přelila přes Willow.

„Mami, jen se na ni podívej!“ odfrkla si.

„Zmlkni!“ Právě tehdy se Josiah sešel ze schodů.

„Sophie je moje vnučka a má právo zůstat v rezidenci Tannerových. Pokud máte oba nějakou námitku, můžete se teď sbalit a jít.“

„Dědo, to mi nemůžeš udělat. Sophie—“

Josiah ji přerušil: „Willow, copak nerozumíš mým slovům?“ V jeho tónu byl náznak varování. „Sophie, pojď sem. Neviděl jsem tě pět celých let.“

Sophii zabolelo u srdce, když viděla dědečkovy bílé vlasy. Poslušně k němu šla.

„Dědo, jsem tady, abych tě navštívila.“

Ach, je tak hubená. Nechali ji na vlastní pěst v Horingtonu, když byla dítě, a nikdo se o ni nemohl postarat.

Josiah jí stiskl ruce.

„Sophie, před pěti lety jsem tu nebyl a nevěděl jsem, co se stalo. Teď, když jsem zpátky, nikdo se tě neodváží šikanovat,“ slíbil.

„Děkuji, dědo.“ Byl jediný, kdo jí v rodině bezvýhradně věřil.

„Není třeba mi děkovat. Morgan, jdi hned uklidit pokoj slečny Sophie.“ Josiah byl po setkání se Sophií v dobré náladě. „Charmaine, zítra budeš muset zapsat Sophii do školy,“ nařídil.

„Tati, Sophie byla před pěti lety vyloučena ze školy. Obávám se, že ji teď žádná škola nepřijme,“ vysvětlila Charmaine.

Nebyli v Horingtonu a nemohli si dovolit zaplatit školu, aby Sophii přijala.

„Sophie může navštěvovat Jipsdale Premier High spolu s Willow,“ dodal Josiah, jako by neslyšel její vysvětlení.

„Tati, ne každý se může dostat na Jipsdale Premier High. Je to nejtěžší střední škola, na kterou se v Jipsdale dostat! Ani bohatí a vlivní lidé tam nemohou posílat své děti. Willa se dostala na Jipsdale Premier High díky svým vlastním schopnostem.“

„Dědo, to nemusíš dělat.“ Sophie sem přišla jen, aby ho navštívila. Dodala: „Kromě toho bydlím jinde. Nestěhuji se zpátky.“

Josiahova tvář ztmavla při jejích slovech.

„Sophie, slibuji, že tě tu nikdo nebude šikanovat. Rodina Tannerových tě potřebuje,“ zopakoval.

„Dědo, Sophie nic neví! Všechno, co dělá, je boj a tráví čas s delikventy.“

Bum!

Josiah tak hlasitě praštil čajovým šálkem o stůl, že se čaj rozlil.

„Willow, máš okamžitě odejít, pokud se opovažuješ říct ještě jedno slovo!“ Josiah zuřil. „Jsou mé rozkazy teď neúčinné, když jsem pět let nebyl doma?“

Otočil se na Sophii. „Sophie, budeš mě taky neposlouchat?“

„Dědo, já…“ Sophie váhavě zmlkla. Tyto slova by určitě ignorovala, kdyby pocházely z úst někoho jiného.

Byl to však Josiah, kdo tato slova pronesl, a on byl jediný, kdo se o ni staral.

„Dobře tedy.“ Půjdu na Jipsdale Premier High, pokud je to dědečkovo poslední přání. „Zůstat tu ale nebudu,“ řekla.

Kdyby měla bydlet pod jednou střechou s lidmi, které nenáviděla, nemohla slíbit, že jim nic neudělá.

„Dobře. Nebudu tě nutit, abys zůstala. Ale vrátila ses teprve dnes v noci, takže chci, abys se mnou strávila jednu noc.“

Sophie přikývla.

„Dědo, je pozdě. Měl by ses jít spát. Zůstanu doma na pár dní, abych ti dělala společnost,“ ujistila ho Sophie. Nechtěla ho zklamat.

„Dobře. Už nejsem mladý, takže chci, aby se naše rodina spolu vycházela,“ řekl Josiah výmluvně. Pak vstal a s Morganovou pomocí odešel nahoru.

Charmaine šla s Morganem uklidit Sophiin pokoj, takže v obývacím pokoji zůstaly jen Sophie a Willow.

Willow se zdálo, že Sophie už není stejná osoba jako dřív. Ať se děje cokoliv, jsem jediná dcera rodiny Tannerových.

„Nemůžu uvěřit, že jsi měla tu drzost se vrátit domů,“ ušklíbla se Willow. Na její tváři byl náznak zlomyslnosti, která se nehodila k jejímu věku.

Sophie vytáhla z kapsy žvýkačku. Rozbalila žvýkačku a strčila si ji do úst.

„Willow, určitě tě vykopnu z rodiny Tannerových!“

S těmito slovy se Sophie otočila na podpatku a vstoupila do pokoje, který dříve obývala.

Willow, vařící se hněvem, se svalila zpět na gauč. Sakra. Jak se Sophie opovažuje mi to říct?

Druhý den ráno Josiah osobně přivedl Sophii na Jipsdale Premier High.

Ředitel školy, Andy Langston, byl také vedoucím oddělení školství v Jipsdale. Zaneprázdněný svými povinnostmi si našel čas jen na setkání s důležitými lidmi.

Josiah byl v Jipsdale známou osobností, takže mu bylo dovoleno čekat před ředitelskou kanceláří se Sophií.

Andy se v kanceláři objevil až po jedenácté.

Okamžitě řekl své asistentce, aby odemkla dveře a zavedla je dovnitř. Poté, co se dozvěděl o Sophiině stavu, Andy oněměl úžasem.

Sophiiny výsledky by ji nedostaly na žádnou odbornou školu, natož na prestižní Jipsdale Premier High.

„Pane Langstone, nikdy jsem nikoho nežádal o pomoc, ale prosím, udělejte mi tentokrát laskavost,“ prosil Josiah.

„Starý pane Tannere, neodmítám vám pomoci. Věřím, že víte, že Jipsdale Premier High je nejlepší střední školou v Jipsdale. Většina našich studentů je schopna dostat se na Ivy League školy. Nemohu nic dělat s Sophiinými výsledky. Myslím, že byste se měl spíše pokusit o přijetí na odborné školy. Nemyslím si, že by ji jiné střední školy přijaly s jejími výsledky.“

Sophie si nikdy nepřála, aby Josiah žádal někoho jiného o pomoc, takže vstala, aby odešla.

Josiah věděl, jak je hrdá, takže rychle vstal a šel za ní.

Právě tehdy Andy přijal hovor od Felixe.