„Co to má společného se mnou?“ odfrkl si Kyle, vstal a zamířil zpět do svého pokoje.

Johna jeho reakce překvapila. „Malý Kyleu, to je firma vaší rodiny. Samozřejmě, že to s tebou má něco společného–“

Prásk!

Johnovi odpověděl jen zvuk zabouchnutých dveří.

Jeho povaha je úplně stejná jako pana Seeta! Jaký otec, takový syn!

John stál za jeho dveřmi s poníženým výrazem ve tváři a nevěděl, co má dělat.

Když zahlédl Blakea, rodinného komorníka, rozzářily se mu oči a okamžitě k němu přistoupil. „Pane, co Kyle obvykle rád dělá?“

Blake o otázce chvíli přemítal a pak si povzdechl.

„Pan Seet Kyleovi zabavil sbírku Lega a iPad. Obvykle si hraje s nimi.“

Lego a iPad... To je přece hračka!

John spěchal do nákupního centra, aby koupil nejnovější verzi iPadu a deset modelů Lega. Pak je přinesl zpět do vily Hillside a zaklepal na dveře Kyleova pokoje.

„Kyleu, koupil jsem ti tvé oblíbené Lego a taky iPad. Jsou to ty nejnovější a nejžádanější modely!“

Po svém oznámení čekal venku, naprosto si jistý sám sebou.

A skutečně, dveře se po chvíli otevřely.

Kyle překvapeně zamrkal na hromadu hraček na zemi a pak přesunul pohled na Johna.

V očích se mu mihl záblesk nejrůznějších emocí, když se snažil přijít na Johnovy úmysly.

John se rozpačitě zasmál a vysvětlil: „To všechno jsem koupil pro tebe. Jsem rád, když se ti to líbí. Nemusíš mi děkovat.“

„Děkovat?“ Kyle ohrnul rty a předstíral soucit, když se na něj podíval. „Nechápej to špatně. Já se o tebe vlastně bojím.“

Johnovo obočí se zmateně svraštilo.

„Můj táta mi zabavil Lego a iPad, ale ty jsi tady a přinesl jsi mi deset různých modelů Lega a nový iPad. To se mu schválně vzpouzíš?“

Cože?

Johnovi se sevřelo srdce chladem. Tak to vůbec nemyslel.

„Můj táta ze všeho nejvíc nesnáší, když se lidé staví proti němu. Jen si pomysli na ty následky.“

Následky...

V Johnově mysli se objevila Evanova chladná a bezvýrazná tvář a po zádech mu přejel mráz.

Co jsem si to jen myslel, když jsem přišel k prezidentovi domů a rovnou tak zpochybnil jeho autoritu?

„Kyleu, radši ty hračky zase odnesu. Nevím, jestli bych si udržel práci, kdyby se pan Seet naštval!“

Ale Kyle mu neodpověděl. Jen vytáhl svůj telefon, aby si vyfotil tuhle hromadu Lego modelů.

„Můj táta to bude vědět, i když je odneseš.“

S klidným výrazem ve tváři ukázal Johnovi obrazovku svého telefonu a zamával mu důkazem před očima.

„Ne...“

John oněměl a mohl jen tiše trpět, protože odplata by k ničemu nevedla. „Kyleu, vždyť jsem ti nic neudělal. Tohle mi přece nemůžeš udělat.“

„Udělejme dohodu. Když mi s něčím pomůžeš, zachovám to jako naše tajemství.“

„O co jde?“

Kyle mu naznačil, aby přistoupil blíž. Nato se John naklonil a poslušně přiložil ucho k chlapcovým ústům.

Kyle si dal ruku před ústa a něco mu pošeptal.

Když skončil, Johnovy oči se šokem rozšířily. „Ty chceš, abych... Ne, ne, ne! Pan Seet mě zabije!“

Kyle po mně chce, abych zjistil, kde je jeho matka, a vyhrabal informace o ženě pana Seeta. Jak můžu něco takového udělat?

„Ty to neuděláš? Mohu zařídit, aby můj táta viděl tyhle fotky za méně než tři sekundy!“

„Ne! Proč si o tom ještě nepromluvíme, Kyleu?“

Těsně po tom, co to dořekl, mu v kapse zazvonil telefon. Podíval se na obrazovku a srdce mu málem vyskočilo z hrudi, když zjistil, že volá Evan.

Okamžitě se narovnal a šel do obývacího pokoje, aby hovor přijal.

„Pořád jste nezjistili, kdo prolomil ty firewally? Začínám si myslet, že si vlastně přejete být hozen do Tichého oceánu a předhozen žralokům!“

„Pane Seete, pracuji na tom. Najdu toho pachatele co nejdříve!“

„Máte dvě hodiny, jinak...“

„Budu vhozen do Tichého oceánu a nakrmím jím žraloky!“ vyhrkl John, jako by odpovídal na vojenský rozkaz.

„Ty se chystáš do Tichého oceánu?“

John sklopil zrak a uviděl Kylea, který stál opodál se starostlivým výrazem.

Z nějakého důvodu ho to mírně uklidnilo a s křivdou si povzdechl. „Samozřejmě že ne!“

„Jo. Žraloci by po tvém snězení měli nejspíš zkažený žaludek!“

John byl naprosto beze slov. Kyle soucítí se žraloky, a ne se mnou?

„Kyleu, kvůli... kvůli těm žralokům, můžeš mi s tím pomoct?“

„Tak mi slib, že mi pomůžeš najít maminku!“

John se několikrát nadechl a vydechl. Po chvíli přemýšlení si nakonec vybral možnost s největší šancí na záchranu vlastního života. „Platí!“

Jakmile ti dva dosáhli shody, Kyle běžel do své pracovny a zapnul počítač. Johna zatím z toho, jak sledoval Kyleovy prsty poletující po klávesnici, málem začaly bolet oči.

„Hotovo! Tady je hackerova adresa!“

John byl příjemně překvapen.

„Našel jsi to tak rychle?“

Kyle po něm střelil vražedným pohledem a řekl: „Půl měsíce. Chci vědět o své mamince do půl měsíce!“

S tím zamířil rovnou dolů.

Půl měsíce...

John měl pocit, jako by na bedrech nesl tíhu celého světa.

Ale naštěstí pro něj byla současná krize vyřešena!

Nemohl se dočkat, až zavolá Evanovi a sdělí mu tu dobrou zprávu.

„Kdo to udělal?“ To bylo stále to hlavní, na co Evan myslel.

„Pane Seete, zdá se, že ten hacker bydlí v Parkland Garden.“

„Pokračujte ve vyšetřování!“

„Ano, pane Seete.“

Systém společnosti se vrátil do normálu. Mezitím Evan právě zapnul počítač, když na něj vyskočilo upozornění na e-mail.

Otevřel ho a v tu chvíli jako by led, kterým byla potažena jeho tvář, o zlomek roztál.

Po přečtení e-mailu okamžitě vytočil číslo, které v něm bylo uvedeno.

„Dobrý den, tady Evan Seet. Jste doktor Tussaud?“

Nicole podvědomě sevřela prsty, když uslyšela ten hluboký a sexy hlas.

Srdce jí zběsile bušilo v hrudi.

Nebýt Kylea, nikdy by nepřevzala iniciativu a nekontaktovala by tohohle odporného zvrhlíka, co připomíná samotného Lucifera!

„Ano, to jsem já. Prý mě hledáte. Mohu vašeho syna zachránit, ale pod jednou podmínkou...“