Před vilou Hillside.

Úzkostná Nicole sebrala odvahu a stiskla zvonek.

Tvář, kterou Nina nakreslila, se očividně liší od té předchozí. Nikdo to nepozná.

Přesně tak, takže buď v klidu. Zůstaň v klidu!

Dveře se otevřely a komorník Blake na ni pohlédl. Když si všiml lékařského kufříku v její ruce, došlo mu to.

„Vy jste ta zázračná doktorka, která sem přišla za Kylem?“

„Ano.“

„Pojďte prosím se mnou. Pan Seet na vás čeká.“

Nicole si vilu pečlivě prohlížela, zatímco kráčela za Blakem. Jak se dalo od rodiny Seetových čekat. Každý prvek výzdoby zde odráží jejich moc a bohatství.

Jakmile dorazila do obývacího pokoje, Nicole se při pohledu na Evanovu odměřenou tvář sevřela hruď.

„Vy jste doktorka Tussaudová?“ zeptal se a upíral na ni zrak jako jestřáb.

Ženě táhlo na třicet a měla lehce opálenou pleť. Byla přesně tím typem ženy, která by v davu nijak nevyčnívala.

„Ano,“ odpověděla Nicole a zaťala pěsti, jak se ze všech sil snažila zachovat klid.

Po odmlce Evan nonšalantně odvětil: „Můžete jít dál.“

Když Nicole viděla, že ji nepoznal, zhluboka si oddechla.

„Pojďte prosím se mnou, paní doktorko,“ řekl Blake.

Poté zamířili do ložnice a Evan šel v patách za nimi.

Kyleův pokoj byl přepychově vyzdobený, ale zároveň působil svěže a čistě. Zdá se, že se k němu Seetovi chovají přesně tak, jak mají. Nicole se ulevilo.

U srdce ji však píchlo, když pohlédla na popelavě bledého Kyla ležícího v posteli.

„To je Kyle, doktorko Tussaudová. Prosím, podívejte se na něj.“

Nicole přikývla, přispěchala k posteli, naklonila se a dotkla se Kyleova čela.

Kyle otevřel oči, a když spatřil Nicole, zamračil se.

Když se matka se synem setkali, Nicole zaplavila smršť smíšených pocitů.

Ta muka byla nepopsatelná.

„Kde tě to bolí, Kyleu?“

„Kdo jste?“ Kyle na ni civěl svýma velkýma očima.

Všechny ženy, které do vily přicházely, měly na tváři vždycky nánosy líčidel, ale tahle paní se od ostatních velmi lišila, protože měla jen lehký make-up.

Navíc měla na levé tváři slabou načervenalou skvrnku velikosti nehtu.

Ta žena sice nebyla hezká, ale bylo na ní něco zvláštně povědomého.

„Jsem doktorka a jsem tu, abych tě léčila.“

Její pohled potemněl, když mu jemně nahmatala tep.

Z chlapcova srdečního tepu dokázala vyvodit, že jeho žaludek a plíce jsou na někoho v jeho věku velmi slabé.

„Kyle před chvílí zase vykašlával krev, doktorko Tussaudová. Co se to proboha děje?“

„Jeho tělo je slabé. Proto předtím vykašlával krev. Často to mívá souvislost s trávicím a dýchacím traktem a tentokrát to byl žaludek. Takže musí být obzvlášť pečlivý na svou stravu. Provedu mu akupunkturu a později mu napíšu recept. Poté nezapomeňte dbát na to, aby byl pod bedlivým dohledem.“

„Dobrá.“

Když Kyle uslyšel Blakeovu odpověď, začal vyvádět.

„Nechci žádnou akupunkturu! Nepotřebuju léčit, protože jsem úplně v pořádku! Dostaňte ji odsud!“

Evan, který celou tu dobu mlčel, se konečně ozval: „Chovej se slušně, Kyleu!“

Přestože chlapci udělil příkaz, v jeho hlase byla znatelná stopa lítosti.

Nicole na něj pohlédla, než zamířila ke Kylovi s několika dlouhými a tenkými stříbrnými jehlami.

Vzápětí začal Kyle znovu tropit povyk, ještě než se ho vůbec dotkla.

„Ne! Nejsem nemocný! Nechci akupunkturu!“

„To by stačilo, Kyleu!“

Jak na něj Evan zničehonic křikl, nemocné dítě propuklo v pláč. „Mami! Já chci maminku...“

Nicole okamžitě pocítila, jako by jí srdce sevřela neviditelná ruka. Bolelo to tak moc, že se jí ve zlomku vteřiny zkřivil výraz.

„Mami! Mami! Já chci maminku!“

Kyleu. Můj drahý Kyleu...

V tu chvíli se Nicole při zvuku chlapcova pláče už nedokázala ovládnout. Třesoucíma se rukama sáhla po Kyleově paži.