Po odchodu z vily rodiny Seetových se Nicole zastavila v cukrárně a koupila jogurt a čokoládový dort, než se vydala zpět do Parkland Garden.
Dětem se ulevilo, když viděly, že se jejich matka v pořádku vrátila.
„Poznali tě, mami?“
„Kdepak!“
„Říkala jsem ti, že v líčení jsem úžasná. Jsem v tom tak dobrá, že neexistuje způsob, jak by tě mohli odhalit.“
Nina hrdě vzhlédla.
Nicole pohladila dívku po hlavě a ukázala jí palec nahoru. „Jsi ta nejlepší, Nino!“
„Ty jsou pro mě, mami?“ Maya zírala na krabičku se zákusky v Nicolině ruce a oči jí jiskřily nadšením.
„Přesně tak. Jsou to tvé oblíbené, Mayo.“
„Díky, mami!“
Maya si krabičku s radostí vzala, položila ji na stůl a otevřela ji.
„Ty neděláš nic jinýho, než že jíš!“
„No a, to je proto, že jídlo miluju!“ obrátila Maya oči v sloup na Ninu. „Zato ty si každej den jenom hraješ se šminkama.“
„T-to je proto, že chci bejt hezká! A taky vždycky budu, ale co se týče tebe, ty nakonec budeš vypadat jako prase!“
„Ty...“
„Tak dost, Nino! Pojď sem a pomoz mamince se odlíčit.“
Když Nicole viděla, že se ty dvě holčičky začínají hádat, spěšně odtáhla rozzuřenou Ninu do koupelny.
Juan se zamračil a povzdechl si. Vždycky se říkalo, že tři jsou už dav, ale u nich doma znamenala přítomnost jen těchhle dvou holek víc než dost potíží.
Ach jo...
...
Zatímco ve vile Hillside.
Evanův pohled ztemněl, když zíral na polohu zobrazenou na telefonu.
„Toto je přesná poloha toho hackera, který zničil firemní systém, pane Seete. Byt 108, blok 4, Parkland Garden.“
Právě když Johnova slova dozněla, vešel dovnitř osobní strážce, který Nicole sledoval.
„Osoba, kterou jste nám přikázal sledovat, vstoupila do Parkland Garden, pane Seete – abych byl přesný, je to byt 108 v bloku 4.“
Úplně stejná adresa?
Evanova tvář se okamžitě zachmuřila a zaťal pěsti.
Hacker, který zničil systém společnosti, a tahle „doktorka Tussaudová“...
Z Evana vyzařovala tak mrazivá aura, že se v místnosti okamžitě ochladilo.
John a osobní strážce si naopak vyměnili pohledy. S vědomím, že Evan je na pokraji výbuchu, instinktivně zadrželi dech a báli se, že si na nich jejich šéf každou chvíli vybije zlost.
Pak se Evan zničehonic postavil. „Vyrazíme do Parkland Garden. Hned!“
„Ano, pane!“
Oba ho rychle následovali.
O dvacet minut později se do Parkland Garden vřítil černý Maybach.
S hlasitým zaskřípěním brzd auto zastavilo přímo před jedním z bloků.
Vzápětí z vozidla vystoupil vysoký a chladně působící Evan.
Rázným krokem zamířil ke zmíněnému místu. S každým jeho krokem by se mohl kdokoliv strachy napnout k prasknutí.
John a osobní strážci zároveň následovali svého šéfa v těsném závěsu. Moc dobře si uvědomovali, že ať už tu bydlí kdokoliv, čekají ho obrovské potíže.
Krátce nato dorazili před byt 108 v bloku 4.
Evan se na Johna podíval, načež ten začal okamžitě bušit na dveře.
Buch! Buch! Buch!
Naléhavé klepání z druhé strany dveří Nicole vyděsilo, až znervózněla.
„Kdo je to?“
Nikdo jí však neodpověděl a místo toho hlasité bušení pokračovalo.
Panebože. Proč to vypadá, jako by mi na dveře bušil nějakej lichvář?
Vrátila jsem se sotva před pár dny a nikomu žádné peníze nedlužím.
Zjevně znechucená tím nenadálým vyrušením Nicole prudce otevřela dveře a neodpustila si zaječet: „Co to má k sakru znamenat? Vy jste...“
Okamžitě spatřila Evanovu chladnou, hrozivou tvář.
Nicole se zatmělo před očima, jako by do ní právě uhodil blesk.
„Takže jsi to opravdu ty, ženská!“