**Pohled Margot**

Hlasité cvaknutí dveřního bzučáku mě vytrhlo ze spánku jako facka.

Oči mi vystřelily dokořán přesně ve chvíli, kdy se kovové dveře samy odemkly a malé zelené světýlko nad nimi to potvrzovalo blikáním.

Cara se vedle mě posadila jako prkno. „Do prdele!“

„Sakra — to je snídaně!“ vyhrkla jsem, rovnou ze sebe strhla přikrývku a vrhla se ke komodě. „Musíme se obléct, než ji zmeškáme!“