**Pohled Margot**

Hodiny ubíhaly pomalu.

Dlouze. Trýznivě. Dusivě.

Už jsem neměla ponětí, kolik je hodin. V cele nebyly žádné hodiny, žádné sluneční světlo nepronikalo okny, aby odměřovalo den. Jen ta samá matná, umělá záře ze stropního panelu, který slabě bzučel, když se ticho vleklo příliš dlouho.

A bože, to se vleklo.

Od chvíle, co jsem si znovu sedla na postel, jsem z chodby nezaslechla ani hl