**Pohled Cobana**

Slunce pořád pálilo, když jsme přecházeli dvůr. Margot šla kousek přede mnou, mikina na ní visela tak nějak neforemně.

Tahala za rukávy, jako by už ten pocit nemohla vydržet, a já se jí nedivil, ne po tom, jak dlouho jsem ji nechal v tom vedru v té zatracené věci sedět.

Ale nešlo o tu mikinu.

Šlo o kontrolu.

O to, vidět ji se trochu kroutit.

O to, připomenout jí, proč jsem trval