**Cobanův úhel pohledu**

Nepohnul jsem se.

Nemrkl jsem.

Jen jsem na něj zíral s tím samým výrazem, který jsem léta zdokonaloval – chladným, lhostejným, nečitelným.

Tím, kterému dřív říkal maska pro zbabělce.

„Nejsem tu proto, abychom doháněli ztracený čas,“ řekl jsem po dlouhém tichu. „Takže řekni, co jsi k čertu přišel říct.“

V očích mu pobaveně zablesklo. „Vždycky tak přímý. To máš z matky. T