**Cobanův pohled**

Chodba byla stále ponořená do chaosu, dozorci štěkali rozkazy, vysílačky praskaly, zdravotníci opatrně kličkovali, zatímco poutali Sarah na nosítka.

Sledoval jsem to se zatnutou čelistí tak pevně, až mě bolela, krev na mých prstech lepila a byla rozmazaná na přední straně mé košile.

Margot jsem ještě nepustil. Její tělo bylo proti mně teplé a měkké, její třesoucí se dech naráže