**Margotin pohled**

Coban sjel zády po dveřích, až se posadil na studenou podlahu a stáhl mě dolů s sebou.

Nebojovala jsem s ním.

Nechtěla jsem.

Moje tělo stále hučelo vším tím - panikou v jídelně, hrůzou v Sářině cele, chaosem na chodbě - ale teď a tady, v tichu naší cely, byla tíha jeho paží omotaných kolem mě tím jediným, co mě chránilo před tím, abych se úplně nerozsypala.

Uvelebila jsem se me