Cobanův pohled

Jakmile Addison vyklouzla ze dveří, atmosféra se změnila.

Vplížilo se ticho.

Husté.

Tak napjaté, až mi svíralo hrdlo.

Seděl jsem tam na vyšetřovacím lůžku, lokty opřené o kolena, krev mi zasychala pod nosem a levné papírové prostěradlo zapraskalo pokaždé, když jsem vydechl.

Čekal jsem.

Naslouchal.

Každým krokům na chodbě.

Každému pípnutí nějakého přístroje.

Každému tlumenému hlasu,