Cobanův pohled

Rentgen ještě jednou cvakl – hlasitě, mechanicky a definitivně.

Pak hučení utichlo.

Znovu se rozhostilo ticho, zatímco jsem čekal na další krok.

Trvalo jim to moc dlouho… Addisonové to trvalo moc dlouho…

Doktor vyšel zpoza ochranné zástěny, něco si čmáral do desek a ani se na mě nepodíval. „Můžete dýchat,“ řekl bezvýrazně.

Už jsem dýchal.

Sotva.

Tep mi bušil za očima v pravidelném,