Pohled Cobana

"Prostě si ten zasranej toast vezmi s sebou!" Můj hlas prořízl jídelnu natolik ostře, aby otočil pár nejbližších hlav.

Ale Cara sebou ani necukla.

Jen si s bolestně malým soustem dál uždibovala ze svého toastu, jako by měla veškerý čas na světě, žvýkala pomalu, promyšleně a její oči ke mně vzhlížely se samolibým odleskem, ze kterého se mi zaťala čelist.

"Proč ti trvá tak dlouho jíst?