**Pohled Margot**

Vidět znovu Cobana bylo jako vstoupit do bouře, na kterou jsem se připravovala celé dopoledne.

Úleva mě zasáhla dřív, než mohlo následovat cokoli dalšího.

Stál tam, dýchal, byl pevný, velmi živý a v takovém stavu, v jaký jsem mohla jen doufat.

Oči měl ztmavlé modřinami, nos nateklý a zlověstně rudý, ale stál na vlastních nohou. Stále naháněl hrůzu. Pořád to byl on.

A bůh mi pomoz