Z Margotina pohledu

Jednu vteřinu jsem tam stála a snažila se proti němu udržet, a v další na mě byly Cobanovy ruce.

Pak jsem letěla přes místnost.

Z hrdla se mi vydral ostrý výkřik, když bylo mé tělo hozeno směrem k posteli a matrace mě s těžkým odrazem zachytila.

Na zlomek vteřiny jsem tam jen ležela, omráčená.

Srdce mi divoce bušilo o žebra, adrenalin zaplavil každý kousek mého těla, zatímco se