Z Margotina pohledu

Zůstala jsem přesně tam, kde jsem byla.

Záda rovně.

Oči upřené na tu samou bezvýznamnou stránku.

Kniha se mi v rukou lehce třásla, ale nutila jsem se nepohnout.

Za sebou jsem slyšela Cobana, jak se někde v místnosti pohybuje. Slabé skřípnutí nohy židle. Pomalý zvuk kroků přecházejících podlahu.

Blížil se.

Každý krok mi rezonoval páteří.

Plíce se mi instinktivně stáhly, dech se