Pohled Margot

Ráno přišlo až příliš rychle.

Moc jsem toho nenaspala.

Vlastně skoro vůbec.

Většinu noci jsem strávila zíráním na neznámý strop nad Leovou postelí, zatímco mi mysl pořád dokola přehrávala ty samé rozhovory, dokud se mi ta slova nevypálila trvale do paměti.

Vezmi si ty peníze a běž.

Nebuď pitomá, Bello.

Ozvěna Cobanova hlasu mě pronásledovala do spánku a zase mě z něj rovnou vytáhla.