Z Margotina pohledu

Hodiny se bolestivě vlekly.

Zpočátku jsem si říkala, že se Coban brzy vrátí.

Už dříve vybouřil. Vychladl. Nakonec se vrátil.

Ale jak se minuty protahovaly v hodiny, ticho uvnitř cely začalo být těžší… hutnější… jako by se na mě samotné stěny tlačily.

Stále po něm nebylo ani stopy.

Svazek peněz zůstal přesně tam, kde ho nechal na stole.

Nesáhla jsem na něj.

Ani jednou.

Ležel tam