Pohled Margot

Cesta zpátky do cely mi tentokrát připadala tišší.

Ne rozpačitá.

Ne napjatá.

Jen... klidná.

Cobanova ruka zůstala po celou cestu ovinutá kolem té mé, jeho palec mi po kůži přejížděl v pomalých, nepřítomných vzorcích, jako by ten neustálý kontakt potřeboval stejně jako já.

Moc jsme toho nenamluvili.

Nebylo to potřeba.

Všechno, na čem záleželo, už bylo řečeno... nebo alespoň nakousnuto