„Víš, co je na tom to nejhorší?“ řekla jsem.

Gabe zvedl hlavu, pomalými kroky přešel místnost, aby se dostal blíž, a dřevěnou židli táhl za sebou.

Otočil si ji a posadil se čelem ke mně.

Nevím, jestli to byl strach z toho, že na něj vyjedu, nebo jeho vlastní nejistota ze situace, ve které jsme se nacházeli, ale nepromluvil, neodpověděl mi na otázku; místo toho čekal, až budu pokračovat, a jen pos