Gabe po našem rozhovoru z pokoje odešel. Myslím, že jsem tam tiše seděla asi tři minuty, než se zvedl a vyšel ven, nevěděla jsem, co je správné říct nebo jak v tom rozhovoru pokračovat. Myslím, že jsme toho oba měli plné zuby a potřebovali nějaký čas, ale mrzí mě, že jsem mu nestihla říct, jak moc jsem vděčná, že se se mnou o svůj příběh podělil.

Nikdy jsem nevěřila, že se někdo narodí jako zlodu