Vtrhla jsem do ložnice a zabouchla za sebou dveře. Všechno bylo stejné jako před naším odjezdem, barvy i postel, polštáře a obrazy – všechno bylo naprosto stejné, a přesto se ode mě očekávalo, že se nějak přenesu přes všechny ty sračky, které se mi staly. Bože, já tak zuřila!

Fňukala jsem? Už jsem nedokázala rozeznat, jestli jsou mé myšlenky a můj hněv oprávněné, nebo jestli bych měla být smířeněj